17. listopad 2025 jako čas projevů občanské nespokojenosti
Připomínky 17. listopadu (1939/1989) se vždy nesou ve víru oslav svobody a boje proti totalitě. Jsou příležitostí ke vzpomínání dobových aktérů, historické přednášky a kulturní akce, a to nejen na Národní třídě v Praze a v jejím okolí.
Některé okamžiky a akce během tohoto svátku mívají více či méně aktualizační a politický (v širším smyslu slova) přesah. Politici téměř všech politických stran zastoupených v Parlamentu ČR přichází k Hlávkově koleji, na Albertov nebo na Národní třídu s květinami a potkávají se s projevy podpory a kritiky od spoluobčanů. Letošní připomínku počátku Něžnej revolucie na Slovensku poznamenalo rozhodnutí vlády Roberta Fica o zrušení pracovního volna a kauza kolem premiérovy neúčasti na diskusi se studenty v Popradu. Bylo zřejmé, že tzv. křídový protest z předchozího týdne se přenese i do protivládních demonstrací 17. listopadu.
Obavy z nastupující vlády ANO, SPD a Motoristů sobě se projevily také na akcích v Praze. Koncert pro budoucnost na Václavském náměstí upozorňoval – mezi jednotlivými projevy a hudebními vystoupeními – na pojistky demokracie, které mohou být nástupem nové vlády ohroženy. Otevřeněji se proti Andreji Babišovi a jeho koalici, obratu mezinárodní orientace České republiky od Evropské unie k Rusku nebo proti korupci demonstrovalo o několik set metrů dále na Staroměstském náměstí. Akci pod heslem „Česko není na prodej“ připravil spolek Milion chvilek pro demokracii, do jehož čela se po pěti letech vrátil jeden z jeho zakladatelů Mikuláš Minář. Mezi řečníky a řečnicemi se objevili také bývalí disidenti Petr Pithart a Daniel Kroupa, písničkář Jaroslav Hutka nebo Tomáš Sedláček, ředitel Knihovny Václava Havla.
Se souhlasem Petra Pitharta přinášíme text jeho projevu, ve kterém poněkud provokativně zdůraznil, že pro zajištění demokracie je významnější, když aktivní občané vstupují do politických stran, než když si jednou za čas přijdou pro „dobrý pocit“ na demonstraci.
Pokud by někdo z dalších řečníků měl zájem zveřejnit svůj projev na našem webu, neváhejte nás kontaktovat na e-mailu precan@csds.cz.
Záběr z demonstrace Milionu chvilek pro demokracii 17. listopadu 2025 v Praze, zdroj: Facebook Milion chvilek pro demokracii.
Projev Petra Pitharta
(17.11.2025, Staroměstské náměstí v Praze)
Vážení přátelé, občanky a občané, Pražanky a Pražané a jistě také milí přespolní!
Dlouho jsme se neviděli. Tak tedy dobré odpoledne vespolek. Za tu dlouhou dobu se leccos dobrého stalo. Za tu dobu nám ale možná také leccos došlo, na co jsme dříve nepomysleli. Taky mně leccos došlo. Třeba to, že na podiu nemá člověk mluvit hlavně tak, aby se mu tleskalo, ale spíše tak, aby se ti před ním zamysleli na ten způsob, o kterém Masaryk říkal, že bolí. Protože jak to, že jsme na tom s demokracií o dost hůře než tenkrát před sedmi lety na Letné? Přestože jsme se zvolili dobrého prezidenta a na čas jsme z hlavní scény uklidili část extremistů.
Protože jsme nedělali to hlavní, co jsme měli dělat. Chodit na náměstí je totiž to nejjednodušší, co se dá dělat. Bylo nás před sedmi lety na Letné tři sta tisíc, samozřejmě, je z toho dobrý pocit, ale je to málo. Volby se tím nevyhrají. Volby se vyhrají jen se silnými demokratickými stranami. To se stane jak? To se stane tehdy, když do politických stran vstoupí ti demokraté, kteří zatím jen chodí na náměstí. Kdo to jsou? No ano, jste to i vy, vážený pane, vážená paní. Neobracejte se kolem, jste to vy! Ano, vy budete muset cosi obětovat, řeknu rovnou dost toho obětovat, a strany buď účinně podporovat, nebo do nich raději vstupovat. Rozumíme si, doufám: vstupovat třeba do politických stran, ne do hnutí. Nikde na Západě se nevolí do hnutí, jen na Slovensku a u nás. Hnutí jsou firmy, jsou to nástroje k podnikání v politice. Jak vidno, i úspěšné. Neměly se vůbec dostat do našich volebních řádů. V Ústavě nejsou. Ale teď se s tím nedá nic dělat.
Bez našich obětí to příště nepůjde. Nic dobrého se na tomto světě nezrodilo bez obětí. Dřív to lidé věděli víc než dnes. Že jen malé dobré se dá koupit. Že pro velké dobré je třeba oběti. Tak vám to tady dnes říkám: s malými obětmi se dají pořídit leda tak dobré pocity: obětuji kus času, pojedu na Letnou nebo na Staromák, a mám dobrý pocit.
Ale zítra bude ministrem zahraničí nácek, který klidně řekne – „do pece s nimi“. Ale my máme dobrý pocit, že jsme ukázali, že jsme proti. Uznejte sami, že je to málo. Musíme dát víc, mnohem víc, než kus vašeho času jednou za čas. Musíme se silnými politickými stranami pana Turka porazit ve volbách. Protestovat proti tomu je málo. Musíme dát, obětovat mnohem víc. Musíme pomáhat politickým stranám. Zvenku, ale raději zevnitř.
Klidně mně teď netleskejte. Ale přemýšlejte, prosím, o tom, co říkám. Měli bychom změnit své politické jednání. V našich politických stranách je zhruba setina…, setina! členů ve srovnání s evropským Západem, ke kterému se hlásíme.
Už mně sem na tribunu příště asi nevytáhnou. Tak jsem vám řekl, co mám na srdci. Mějte se dobře a děkuji Vám, že jste sem přišli a vyslechli mně.
