První výměna dopisů mezi Václavem Havlem a Ivanem Medkem v exilu v roce 1984

Václav Havel Ivanu Medkovi 27. ledna 1984. OPIS 

Došlo Vilému Prečanovi do Hannoveru od Wolfganga Scheura z Prahy via Bonn 5. 2. 1984. Prečan přeposlal Medkovi do Vídně poštou

Milý Ivane,

nevím přesně proč, ale neměli jsme jaksi ve zvyku spolu přímo komunikovat. Dnes jsem ale – vlastně téměř náhodou – vyslechl poslední (pátý) díl Vašeho povídání o Jazzové sekci, rockové muzice atd. a najednou jsem pocítil potřebu zrušit či prolomit tu naši nekomunikaci a napsat Vám: mluvil jste totiž výborně, dojalo mne to, potěšilo a choval bych se neupřímně, kdybych Vám to nedal najevo. Mám na mysli závěr Vašeho povídání: věděl jsem od začátku, že ten rockový rámus Vám blízký zrovna není, věděl jsem, že víte, že je potřeba se zastat těch, kteří ten rámus mají rádi a kterým ho berou – a nevěděl jsem, jak to uděláte, abyste dal jedno dohromady s druhým a zůstal přitom autentický. Udělal jste to nad všechna má očekávání! Málokdy jsem slyšel z českého vysílání z ciziny tak upřímnou, hlubokou a opravdovou výpověď, jako bylo těch několik vět, které jste řekl na závěr toho seriálu, už zcela sám za sebe. Bylo v tom naprosto přesné pochopení oné nedělitelnosti svobody, o které i já tak často mluvím i píšu a kterou pořád mnoho lidí neumí či nechce pochopit. Smím-li „samozvanecky“ děkovat za jiné, děkuji Vám za to nejen za sebe, ale i za tu mládež, které ten rock berou, a vlastně – u vědomí oné nedělitelnosti svobody – za nás za všechny. A když už jsem u těch lichotek a když už Vám píšu, musím dodat, že Vaše práce v rádiu je výborná a má svůj ohromný smysl: Hlas Ameriky tu poslouchá dnes každý a všichni vždycky čekají hlavně na to, jestli bude Medek nebo ne. Máte-li na tu stanici nějaký vliv, dosáhněte toho, aby Vás nechali mluvit co nejčastěji a snažte se mluvit o všem, co považujete za důležité: o práci Charty a VONSu, jak to děláte, ale i o dalších věcech, které se odtud dozvíte. Je to možná trochu absurdní, ale je to fakt: všechno, oč se tu neobratně a klopotně snažíme, se dostává k našim spoluobčanům (dychtivějším po tomto druhu informací, než si asi leckdos myslí) dnes hlavně a především tak a do takové míry, jak a v jaké míře o tom Vy referujete. Znáte mě, víte, že nejsem člověk zrovna emfatický či patetický, však taky trvalo několik hodin a stálo mne to láhev vína, než jsem se odhodlal Vám tohle napsat, ale snad právě tyhle okolnosti dodají mým slovům váhy.

Mějte se hezky!

Váš Vašek H.

27. ledna 1984 půl třetí ráno

Ivan Medek Václavu Havlovi 29. 2. 1984. OPIS

Přeposlal Vilém Prečan kurýrní poštou Wolfgangu Scheurovi do Prahy.

Milý Václave,

mám z Vašeho dopisu tak velkou radost, že si to snad ani neumíte představit. Ale co, jsem skoro pyšný.

Od počátku se nesnažím o nic jiného, než abych byl alespoň trochu užitečný. Daří-li se to, pak to není moje zásluha. Bez přátel zde i doma by nešlo nic. Ve VOA mám dnes prakticky „zelenou“, tj. moje zprávy jsou brány na stejné úrovni jako zprávy velkých agentur. Ty nejdůležitější vysílá VOA nejen česky, ale ve všech svých pořadech. Stejně tak akceptuje tyto zprávy BBC a RFE. Kromě toho je dostávají agentury, politická místa, noviny a asi 40 dalších zájemců – vědecké ústavy, university, specializované archivy atd. Není to moje zaměstnání. Živím se jinak. Tohle děláme po večerech, takže si trochu připadám jako doma kdysi. Ostatně jsem pořád doma. Celým svým myšlením. Tuhle jsme se v kuchyni zkoušeli a zjistili jsme, že se v Praze vyznáme stále ještě nejlíp ze všech měst. Nechci nic jiného, než aby to tak zůstalo. Abych i po mnoha letech neztratil pocit, že žiju s vámi se všemi, doma.

Můžete-li, upozorněte ty, kteří vědí, jak se to dělá, že potřebujeme zprávy všeho druhu a co nejdřív. Bez oklik, přímo sem. Zajímá nás každá maličkost. Co všichni děláte, jak žijete.

Ještě něco, Vy sám, osobně, máte obrovský kredit. To je fakt, ne kompliment.

Můj telefon máte. Dejte mi vědět, mohu-li volat já Vás. Dosud jsem to neudělal, protože mám pocit, že jsem až moc „profláknutý“. A taky nechci obtěžovat.

Dejte taky vědět, budete-li cokoliv potřebovat. Jsme tady „od toho“.

Myslím na Vás a na všechny doma.

Váš Ivan M.