Manifest za rehabilitaci vzpomínkové kultury

Více než 100 politiků, vědců a intelektuálů z Evropy a Severní Ameriky kritizuje aktuální politiku vzpomínkové kultury v Evropě. Jejich manifest za rehabilitaci vzpomínkové kultury je nadepsán slovy „Kdo připomíná první světovou válku, musí hovořit o jejích důsledcích!“ Dokument byl v sedmi jazycích zveřejněn ve středu, 16. dubna na stránce www.1914-1989-2014.eu. K německým iniciátorům patří výkonná ředitelka Bundesstiftung Aufarbeitung (Spolková nadace pro zpracování historie diktatury SED) Anna Kaminsky, prezident Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge  e. V. (Národní svaz pro péči o německé válečné hroby) Markus Meckel, a lipský expert na východní Evropu Stefan Troebst, dále pak německo-francouzský historik Etienne François, vedoucí gdaňského centra Solidarity Basil Kerski, Krzysztof Ruchniewicz, historik a ředitel Centra Willyho Brandta pro německá a evropská studia na vratislavské univerzitě, spisovatel a publicista György Dalos, původem z Maďarska.

Signatáři kriticky poukazují na to, že ve vzpomínkové kultuře, formované západoevropskými kritérii, není v dostatečné míře recipován význam nenásilných revolucí proti komunismu v roce 1989. Teprve s překonáním diktatur skončil pro státy středovýchodní Evropy, jak píší, „věk extrémů“, jenž započal první světovou válkou před 100 lety. Nenásilné revoluce roku 1989 je v celé Evropě třeba pojímat jako mimořádnou událost evropských dějin svobody. Plány zejména evropských institucí na připomínku 25. výročí nenásilných revolucí nebudou podle názoru signatářů odpovídat významu této události pro společné dějiny. A to je v době, kdy pod vlivem přetrvávajících ekonomických potíží je idea evropské integrace stále víc zpochybňována, velký nedostatek.