Poslední esej Jiřího Gruši

Na úvod česko-německo-slovenského sympozia Výhledová bilance výzkumu dějin disentu a opozičních hnutí v podmínkách reálného socialismu 70. a 80. let v Československu a NDR, uspořádaného v Praze 20. září 2011, promluvil nedávno zesnulý spisovatel Jiří Gruša.

Jeho projev napsaný z příležitosti 25. výročí institucionalizace Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury představuje mistrovsky napsanou úvahu o cestách české společnosti ke kolapsu komunismu a k demokracii, do Evropy a k česko-německé vzájemnosti. A také o tom, jakou úlohu v tom hrál „Scheinfeld“ jako architektura všestranné „propojenosti“, jako místo, kde se „rušily ideologické stereotypy“ a kde „dostal na frak i protiaristokratický rituál novočeské identity.

Gruša konstatoval, že Evropa „neabsolvovala plodnější období než právě těch uběhlých dvacet let post-nacionalistické komparace“ a důrazně varoval před českým izolacionismem: „… mnozí už zase nosí historické kostýmy, protože historii lze znárodňovat a implantovat do ní imperiální heroiku. Brnění jako občanský oblek ale nefunguje. A spanilé jízdy ‚Hurá na Brusel!‘ jsou ošklivá rajtování na starých herkách.“