O ediční řadě Dokumentace československého exilu 1948–1989

Ediční řada Dokumentace československého exilu 1948–1989 je určena pro díla všech žánrů historické literatury (edice pramenů, monografie, memoáry, bibliografie, slovníkové příručky a další) o dějinách československého politického a kulturního exilu v letech 1948–1989, jak se formoval v demokratických zemích Evropy, Severní a Jižní Ameriky a v Austrálii v podmínkách studené války a na pozadí jejích konfliktů, jakož i v korelaci s vývojem v Československu. Výzkum exilových institucí, seskupení a komunit, jež vznikaly, zanikaly nebo se proměňovaly v souladu se změnami mezinárodního kontextu, politickou situací v Československu i s proměnami lidských osudů, přispívá k poznání života a díla statisíců Čechů a Slováků, kteří odešli mezi únorem 1948 a listopadem 1989 do svobodného světa, a k tomu, aby se jejich velké i malé dějiny staly součástí historické paměti české a slovenské společnosti, současných i budoucích generací.

V popředí pozornosti výzkumu ČSDS je ta složka či část emigrace, která je vzhledem k její úloze v dějinném konfliktu Východu a Západu a v zápase za svobodné, demokratické a nezávislé Československo chápána jako politická emigrace či – v českém jazykovém úzu – exil. Jeho specifickou větví byl exil kulturní – aktivní zejména na poli literatury, humanitních věd, výtvarného a filmového umění –, který žil v jisté symbióze s exilem politickým, ale často si zachovával výraznou nezávislost na politických seskupeních a organizacích. Význam kulturního exilu s léty vzrůstal, zejména po vytvoření poměrně rozsáhlé struktury exilových kulturních zařízení se značným vlivem jak v početně stále rostoucí emigraci, tak – zejména – ve vlasti. K tomu přispěl mj. exodus velkého počtu spisovatelů, novinářů, vědců a umělců na Západ v druhé velké emigrační vlně po srpnu 1968 a v následujících dvaceti letech.

Exil byl vedle domácího disentu a opozice druhou sférou československé antitotalitní rezistence. Byl tribunou svobody slova a systematické kritiky komunistického systému, šířil svobodné informace, komunikoval s duchovními a politickými proudy západního světa a udržoval hodnoty demokratických humanitních tradic. Jako zprostředkovatel idejí, informací a politických programů po desetiletí významně ovlivňoval domácí duchovní a politický vývoj a jako spojenec domácího disentu sehrál důležitou úlohu při vytváření podmínek pro demokratický převrat.

Po celou dobu své existence reprezentoval exil ve svobodném světě také skutečné smýšlení a touhu po svobodě velkých vrstev české a slovenské společnosti a významně zprostředkovával ostatnímu světu informace o situaci v zemi, hlasy domácích oponentů režimu a výsledky nezávislé české a slovenské kultury. Kromě toho – či možná především – byli příslušníci komunit československého politického a kulturního exilu tvůrci autentických hodnot ve všech oblastech svého profesního působení. Zakotveni ve strukturách hostitelských zemí účastnili se rozsáhle politického, literárního, uměleckého a vědeckého života, pracovali jako novináři i odborníci v nejrůznějších státních a mezinárodních institucích a přispěli k rozvoji zemí, v nichž působili.

Exil měl složitou strukturu, byl diferencován politicky, generačně, podle národnostních, náboženských nebo jiných preferencí, podle vazeb k institucím hostitelských zemí a ke spektru disentu a opozice v Československu. Rozrůzňoval se především horizontálně a polycentricky, měl mnoho ohnisek vyzařování a přitažlivosti a také dostatečný prostor pro individuální iniciativu. Jakmile sestoupíme od generalizujících pohledů a typologické analýzy k líčení exilové každodennosti, narazíme ovšem – jako vždy v dějinách – na syrový život, kde nechybělo nic lidské, pozitivní i negativní, včetně zášti, pomluv, podepsaných i anonymních osobních útoků a osočování.  Exil komunistické éry oproti dřívějším exilovým epizodám působil v podmínkách dlouhé studené války s její atomovou hrozbou; k strategii Západu rovněž nepatřila podpora čehokoli na způsob exilových vlád. Už samo jeho trvání bez naděje na brzký návrat svobody do vlasti bylo zdrojem mnohých exilových frustrací, ba i beznaděje. Přičteme-li k tomu rozvratné působení komunistické zpravodajské služby v řadách emigrace, získáme přehled o všech komponentách, které ve svém souhrnu vytvářely prostředí, v němž exil působil, a tím také o tématech, jež patří na stránky ediční řady Dokumentace československého exilu 1948–1989.

Československé dokumentační středisko nemá v úmyslu omezit se jen na publikování výsledků vlastního výzkumu. Rádo se ujme vydání rukopisů, které vznikly paralelně s jeho úsilím, aniž by jakkoli ovlivňovalo individuální vidění autorů či přebíralo odpovědnost za jejich interpretaci minulosti.