D508

1988, 28. prosinec, Praha. – Prohlášení Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ o jednání s úřady o manifestaci na Škroupově náměstí v Praze 10. prosince 1988E1Viz D506 (16. 12. 1988). a odhodlání připravit taková shromáždění i v budoucnu. (Nečíslovaný dokument)

Dne 22. prosince 1988 došlo k jednání zástupců našich iniciativ, Miloše Hájka a Ladislava Lise, s pracovníky odboru vnitřních věcí v Praze 3. Tito pracovníci sdělili našim zástupcům, že pořádání akcí, jako bylo setkání ke Dni lidských práv na Škroupově náměstí v Praze na Žižkově, je do budoucna v Praze 3 nežádoucí. O tomto jednání informovalo zcela nepravdivě Rudé právo a další sdělovací prostředky. K těmto skutečnostem vydáváme následující prohlášení:

„Dne 1. 12. 1988 obdržel ONV v Praze 1 naše oznámení o tom, že ve výroční den Všeobecné deklarace lidských práv, tj. dne 10. 12. 1988, uspořádají naše iniciativy setkání ke Dni lidských práv.

Vedoucí odboru vnitřních věcí ONV v Praze 1 JUDr. Eva Baráková vydala dne 5. 12. rozhodnutí, jímž se toto setkání zakazuje. Tento zákaz jsme odmítli jako protiústavní. Aniž jsme se zřekli záměru pořádat v budoucnu setkání na Václavském náměstí, uzavřeli jsme dohodu: se souhlasem ONV v Praze 3 se setkání uskutečnilo na Škroupově náměstí na Žižkově. Chceme však zdůraznit, že během jednání, která na NVP a ONV v Praze 3 setkání předcházela, nebyly stanoveny žádné podmínky politického charakteru: tj. nebylo stanoveno, jaký obsah mají mít přednášené projevy, jaká mají být hesla na transparentech apod. A nejen to: pracovníci národních výborů nekladli v tomto směru na naše zástupce žádné požadavky. Úmluva se týkala výhradně místa a doby setkání, požární a zdravotní služby a zajištění veřejného pořádku. V této souvislosti se ONV pro Prahu 3 a přítomný náčelník D[opravního]I[nspektorátu] VB zavázali, že zabezpečí, aby prostor Škroupova náměstí a jedné přilehlé ulice byl vyklizen od parkujících aut. Tyto dohodnuté podmínky obě strany splnily.

Mimo rámec této úmluvy projevovaly však státní orgány malé pochopení pro nezávislé setkání: Příslušníci SNB zadrželi a předvedli v předvečer Dne lidských práv dva pořadatele, kteří pomocí letáčků informovali o změně místa a doby setkání. Rovněž na Václavském náměstí v době původně oznámené vyháněli naše pořadatele a nedovolovali jim oznamovat příchozím, že setkání je na Škroupově náměstí. Dokonce jim přitom zabavili informační letáčky. Na samotném Škroupově náměstí znemožnili napojení zvukové aparatury na síť.

Při jednání dne 22. 12. 1988 nepadlo ani slovo o tom, že by nezávislé iniciativy nedodržely podmínky, k nimž se zavázaly. Tvrzení Rudého práva a dalších sdělovacích prostředků jsou v tomto směru zcela lživá.

Za nehoráznost považujeme dovolávat se platnosti zákona na ochranu republiky, jak to činí autorka článku v Rudém právu, když cituje dopis jednoho čtenáře. Pokud nejde o zákon z roku 1923, má autor tohoto trapného nesmyslu zřejmě na mysli ‚zákon na ochranu lidovědemokraické republiky‘ (zákon č. 231/48 Sb., který je od roku 1950 neplatný) – tuto smutně proslulou „justiční“ základnu společnosti, podle níž byly inscenovány politické procesy, jejichž důsledkem byly popravy a žalářování desetitisíců nevinných lidí.E2Viz Rudé právo, 24. 12. 1988, s. 2 (Rozhodnutí ONV Praha 3).

Jedinou výhradou pracovníků ONV v Praze 3 vůči setkání na Škroupově náměstí byly údajné hlasy občanů, kteří se cítili tímto shromážděním pobouřeni. Toto tvrzení nebylo nijak doloženo, Naopak, z naší zkušenosti vyplývá široký pozitivní ohlas veřejnosti, nevyjímaje občany Žižkova.

Stanovisko odboru vnitřních věcí ONV v Praze 3, vyjádřené v zápisu o jednání s našimi zástupci dne 22. 12. 1988, že „pořádání obdobných akcí bude do budoucna na obvodě Prahy 3 nežádoucí“, je v hrubém rozporu s čs. Ústavou, a to s jejím článkem 28, zaručujícím svobodu projevu, resp. slova, svobodu shromažďovací a svobodu pouličních průvodů a manifestací.

Jak uvedli v dokumentu Charty 77 č. 59/88 – jedné z podepsaných iniciativ – její mluvčí, je třeba hledat příčiny rozhodnutí státních orgánů povolit nezávislé setkání na Škroupově náměstí především ‚ve statečnosti tisíců lidí, kteří vyšli dne 21. srpna a 28. října do ulic‘ a rovněž ‚v příznivé mezinárodní situaci‘. Lidé, obzvláště pak mladí lidé, kteří působí v našich iniciativách a kteří s nimi sympatizují, jsou nyní hluboce rozhořčeni změnou postoje mocenských orgánů a jsou rozhodnuti nadále využívat svých ústavních práv včetně svobody shromažďovací. Nezávislá setkání chtějí pořádat dále, a to i na tradičních místech včetně Václavského náměstí.“

Za
České děti: Petr Placák
Hnutí za občanskou svobodu: Rudolf Battěk
Chartu 77: Stanislav Devátý, Miloš Hájek a Bohumír Janát
Nezávislé mírové sdružení – iniciativu za demilitarizaci společnosti: Jan Chudomel, Jana Petrová, Miloš Zeman
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných: Ladislav Lis a Anna Šabatová

Zdroj
  • Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 22, s. 3–4.
E1.Viz D506 (16. 12. 1988).
E2.Viz Rudé právo, 24. 12. 1988, s. 2 (Rozhodnutí ONV Praha 3).

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
SignatářPLACÁK, Petr
BATTĚK, Rudolf
DEVÁTÝ, Stanislav
HÁJEK, Miloš
JANÁT, Bohumír
CHUDOMEL, Jan
PETROVÁ, Jana
ŠABATOVÁ, Anna
LIS, Ladislav
Den28
Měsíc12
Rok1988
Jazykčeský
Zpracovanýtrue
OCRfalse
ZdrojD508, In: Charta 77, Dokumenty, svazek 2, s. 1059−1060