D365

1987, 15. leden, Praha. – Poděkování Karlu Schwarzenbergovi za poskytnutí prostoru v Scheinfeldu pro Československé dokumentační středisko nezávislé literatury. (Dokument č. 6/87)

Vážený pane,

s velikou radostí a vděčností jsme přijali založení Československého dokumentačního střediska,^{E1Československé dokumentační středisko nezávislé literatury založila v březnu 1986 v Hannoveru skupina čs. exilových kulturních pracovníků. Zakládajícími členy byli Jiří Gruša (místopředseda), František Janouch, Josef Jelínek (jednatel), Ivo Kunstýř, Ivan Medek, Jiří Pelikán, Vilém Prečan (vedoucí a kustod střediska), Karel Schwarzenberg, Pavel Tigrid, Jan Vladislav (předseda) a Ľubomír Ďurovič. Předsedou vědecké rady byl H. Gordon Skilling. K. Schwarzenberg dal pro činnost střediska adaptovat místnosti svého zámku v Scheinfeldu-Schwarzenbergu, kam ČSDS přesídlilo v listopadu 1986. (Viz H. Gordon Skilling: Archív svobody. In: Ročenka Československého dokumentačního střediska 2003. Praha 2004, s. 191–216.)} jež má registrovat a uchovávat písemnosti naší nezávislé literatury, a rovněž zprávu, že důstojným stánkem tohoto střediska budou prostory zámku, které jste k těmto účelům poskytl.^{E2Karel Schwarzenberg na dopis Charty odpověděl 27. 2. 1987 z Vídně: „Vážená paní, vážení pánové, upřímně řečeno, jsem poněkud zahanben Vaším dopisem a krásnou prací J. Jiráska na počest Jana Zahradníčka, kterou jste mi poslali. Zahanben, poněvadž porovnám-li Vaši práci a podmínky, za kterých spolu se svými přáteli plníte úkol, který jste si vytyčili, s možnostmi, které náhodou zde mám, pak těch několik místností poskytnutých ke zřízení archivu vskutku nestojí za zmínku. Podařilo-li se mým předkům na Třeboni a Krumlově uchovat v archivech doklady českých dějin z minulých staletí, doufám, že nový archiv dnes poslouží podobně. Zkrátka a dobře, prosím Vás, abyste se napříště o takových samozřejmostech nezmiňovali, a doufám, že se řečený archiv brzy octne tam, kam patří. Totiž v Praze. Především ale se mi zdá, že snad právě u nás je každé dílo, které udržuje kontinuitu a tradici kulturního života, důležitější než u národů větších anebo v zemích, které se nenalézají na křižovatkách dějin. Mám dojem, že sotvakdo porozumí českým dějinám, jejich představitelům i našemu selhání (je pozoruhodné, že čeština odvozuje slovo selhání ode lhaní) v osudných chvílích, neví-li, že vývoj k svobodnému a sebejistému postoji byl přerušen přelomy a ztrátami vskutku výjimečnými, takže tím je poznamenáno naše počínání dodnes. Unavující opakování negací všeho, co předcházelo, a provolání nového a konečného času nám zanechalo omezený pohled na dějiny a ztrátu instinktivního vědění, že realismus, odvaha a pravdivost se podmiňují jakožto základ národa. Právě proto je každá činnost udržující kontinuitu a bránící novým ztrátám tak důležitá. Podaří-li se však zachovat a rozvinout to, co v posledních letech vzniklo, pak se snad přece podaří prorazit k novému povědomí. Se srdečným díkem, udělali jste mi velikou radost, Váš upřímný Schwarzenberg.“ ČSDS, sb. Charta 77. Též in: Acta, č. 1 (červen 1987), s. 33.}

Považujeme tento Váš čin za projev bytostného češství a stále živého zájmu o rozvoj nezávislé české a slovenské kultury.

V upomínku posíláme malý dárek: konvolut grafik k poctě Jana Zahradníčka.

S vřelými díky a pozdravy

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 1, s. 33.

Pole