Petruška Šustrová: Umřel pošťák...

Článek vyšel v Lidových novinách v rubrice Poslední slovo 12. října 2012. Za jeho poskytnutí redakci děkujeme.

Před týdnem v kanadské Ottawě zemřel Peter Bakewell, kanadský diplomat, a dnes tam má pohřeb. V Česku si na něj nejspíš vzpomene jen málokdo, protože ho tady moc lidí neznalo, ale ti, kteří ho znali (třeba z doslechu, jako já), na něj budou vzpomínat velmi vděčně a vroucně.

Peter Bakewell byl od července 1986 do srpna 1988 druhým tajemníkem kanadského velvyslanectví v Praze a měl na starosti kulturní styky a konzulární agendu. Pojal však své diplomatické poslání v mnohem větší šíři, věnoval se také veřejně i skrytě politické činnosti.

Ve svém veřejném působení nebojácně demonstroval podporu československým disidentům – 6. května 1988 byl například ve Vrchlabí na pohřbu Pavla Wonky, kterého komunistické úřady nechaly zemřít ve vězení. Bakewell také jezdil do Bratislavy za Milanem Šimečkou a Jánem Čarnogurským, pořádal doma pro disidenty večeře a s několika z nich ho pojily upřímné přátelské vztahy.

Pak zde byla ještě jeho skrytá činnost: Bakewell se rozhodl, že bude na vlastní pěst disidentům pomáhat, že bude dělat „pošťáka“, spojku mezi československými a exilovými odpůrci režimu. V diplomatickým autě za dva roky svého pražského působení převezl do Prahy na tři tuny knih, které vyšly v exilu, a spoustu technického vybavení pro samizdat, ale také třeba klávesnici pro Plastiky. Kulturní styky... Pro disidentské hnutí to byla pomoc vskutku nedocenitelná.

Těžko si dnes lze představit stress, v jakém musel Bakewell žít. Přes všechna bezpečnostní opatření, jako byla krycí jména a telefonní hovory s různými smluvenými hesly, dobře věděl, že bude-li odhalen, skončí tím jeho diplomatická kariéra, protože styky s disidenty, natožpak převážení „zakázaných“ knih v popisu práce rozhodně neměl – a když v Praze nastupoval, bylo mu sedmatřicet let. Zjevně však pro něj byla možnost pomáhat přednější.

StB Bakewella časem vyčenichala, a dokonce se rozhodla k zásahu, ale pak se její příslušníci neodvážili (nebo nedostali povolení) akci uskutečnit. Na sklonku osmdesátých let by už zadržení kanadského diplomata nepochybně bylo spojeno s pořádným mezinárodním skandálem. To všechno se dá vyčíst ze svazku, který StB na Bakewella vedla pod jménem Lumír.

Český stát se nakonec člověku, který riskoval postavení, aby pomohl návratu svobody a demokracie do země, kde si mohl jen lhostejně odsloužit příslušnou dobu, dodatečně aspoň symbolicky odměnil: Peter Bakewell dostal 9. října 2007 od ministra zahraničí vyznamenání Gratias agit.

V první polovině osmdesátých let se pošťácké službě věnoval západoněmecký diplomat Wolfgang Scheur, ale ten v dubnu 1986 z Prahy odjel; Bakewell se svou ochotou tedy přišel právě včas, aby mohlo pokračovat spojení, na jehož pražském konci byla Jiřina Šiklová a za německými hranicemi Vilém Prečan. Není divu, že oba o Bakewellovi mluví jako o zázraku nebo daru z nebes. Nyní tedy Peter Bakewell odešel k Pánu, v něhož upřímně věřil – a jsem přesvědčena, že byl radostně uvítán. Nám zbývají vzpomínky a trvalá neutuchající vděčnost.