D322

1986, 10. leden, Praha. – Kondolence k úmrtí Jaroslava Seiferta básníkově rodině. (Dokument č. 2/86)

Stalo se, čeho jsme se všichni obávali, ale co jsme si raději nepřipouštěli. Seizmografy poezie se prudce vychýlily, protože zemi opustil básník. Byl poslední z plejády skvělých osobností, jejichž mládí a tvůrčí růst šťastně ovlivnil nový začátek národního života po 28. říjnu 1918. Od té doby nás Seifertovy verše provázely v časech dobrých i zlých. Kulturní svět mu za ně nakonec udělil svou nejvyšší poctu, avšak básník ji vzal a složil ji k nohám své Múzy.

Seifert tvořil s mozartovskou samozřejmostí, která možná mátla. Právě tak mátla jeho vrozená mírumilovnost, laskavost k lidem, jeho umění odpouštět. Povrchní pozorovatelé jej proto viděli jako jakéhosi idylika. Málokterý muž a básník však podstoupil tolik prudkých kulturních a občanských střetů s hloupostí a bezprávím jako právě Jaroslav Seifert. A málokdo z nich projevil tolik vytrvalé, tolik dlouhodobé statečnosti. Nejen svým dílem, ale i svými občanskými postoji se Seifert stal neformální hlavou naší kulturní obce, její nejvyšší mravní autoritou.E1K uctění památky J. Seiferta zřídila Nadace Charty 77 se sídlem ve Stockholmu Cenu Jaroslava Seiferta za nejlepší díla české a slovenské literatury, která nesměla být publikována v Československu, udělovanou vždy k výročí básníkových narozenin 23. září. Členy poroty byli přední čeští a slovenští spisovatelé z domova a z exilu: J. Gruša, M. Kundera, A. Liehm, S. Richterová, J. Škvorecký, J. Vladislav a F. Janouch. Poprvé byla cena udělena v září 1986 D. Tatarkovi za román Písačky. (Listy, roč. 16, č. 1 (únor 1986), s. 51.) Teď jsme osiřeli a je nám velice smutno.

Rádi bychom se s ním přišli rozloučit všichni, opravdu všichni. Neboť těm, kdo si ho zamilovali a kdo staví autoritu ducha nad autoritu moci, odešel skutečný vladař.

Tiskneme Vám ruku.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Zdroj
  • ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, fotokopie.
Plné znění
  • In: Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 2
  • Nový domov, roč. 37, č. 2, 23. ledna 1986
  • Studie, č. 103 (1/1986), s. 71–72.
Komentáře
  • Dresler, J.: Seifert. Americké listy, č. 4 (24. 1. 1986), č. 5 (31. 1. 1986) a č. 6 (7. 2. 1986)
  • Jedlička, J.: Jak pohřbili básníka. České slovo, roč. 32, č. 1 (leden 1986), s. 1–2
  • Ruml, Jiří: Zpráva o pohřbívání v Čechách. Ze zásuvky i z bloku, č. 6 (22. ledna 1986), 2 s., dále in Svědectví, roč. 20 (1986), č. 77, s. 36–37
  • Chramostová, V.: Loučení. Listy, roč. 16 (1986), č. 4, s. 62–65
  • Jaroslav Seifert zemřel. Severské listy, 1/1986, s. 8
  • Urbánek, Z.: Zádušní odstavec. Obsah, únor 1986, s. 1–8
  • Maxim H.: Tři tulipány pro J. Seiferta. Protější chodník, květen 1987, č. 1.
E1.K uctění památky J. Seiferta zřídila Nadace Charty 77 se sídlem ve Stockholmu Cenu Jaroslava Seiferta za nejlepší díla české a slovenské literatury, která nesměla být publikována v Československu, udělovanou vždy k výročí básníkových narozenin 23. září. Členy poroty byli přední čeští a slovenští spisovatelé z domova a z exilu: J. Gruša, M. Kundera, A. Liehm, S. Richterová, J. Škvorecký, J. Vladislav a F. Janouch. Poprvé byla cena udělena v září 1986 D. Tatarkovi za román Písačky. (Listy, roč. 16, č. 1 (únor 1986), s. 51.)

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den10
Měsíc1
Rok1986
Zpracovanýtrue
OCRfalse