D266

1983, 30. prosinec, Praha. – Dopis o požívání omamných drog v Československu a o zatajování těchto negativních jevů před veřejností, zaslaný Federálnímu shromáždění ČSSR a na vědomí ministerstvu zdravotnictví. (Dokument č. 42/83)

Při svém vzniku si Charta 77 vytkla za úkol mimo jiné, upozorňovat i na negativní jevy v naší společnosti, na jevy, které jsou opomíjené, o nichž se veřejně nemluví, nepíše, či o nichž naši spoluobčané nejsou dostatečně informováni. Cílem Charty 77 je v takovýchto případech varovat veřejnost či získat své spoluobčany pro iniciativní a pozitivní řešení těchto skutečností. Mnohé negativní jevy, o nichž jako mluvčí Charty 77 píšeme a vydáváme prohlášení, jsou vypracovány [!] na podkladě již existujících vědeckých rozborů, jež byly vypracovány odborníky pro vládu či příslušná ministerstva. Tyto informace však nebyly naší vládou poskytnuty širší veřejnosti, ba naopak, často byly a jsou úmyslně zamlčovány, takže naši spoluobčané nemají možnost ani na podkladě těchto informací jednat, ani se angažovat, ani kontrolovat opatření své vlády.E1Zákaz zveřejnění informací o toxikomaniích byl uveřejněn ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČSR, částka 3, ze dne 31. března 1982. Informace, jež se týkají života nás všech i budoucnosti naší i našich dětí, nesmějí být, dle našeho názoru, „majetkem“ jen úzké skupiny odborníků a vládních a stranických funkcionářů, neboť to je vysoce nedemokratický přístup degradující část obyvatel. Úryvky z těchto poznatků se pak šíří mezi lidmi spíše ve formě hrozivých zpráv, přispívají k neklidu, k nejistotě, zveličování, a hlavně znemožňují získání lidí pro pomoc při odstraňování těchto negativních jevů. Jsme přesvědčeni, že my všichni, jako dospělí a plnoprávní jedinci, máme právo znát skutečnost, v níž žijeme, a že zatajování určitých faktů, vytváření dojmu, jako by určité negativní jevy v naší společnosti neexistovaly, je nedůstojný přístup degradující většinu našich občanů na stupeň „druhořadých“, kteří nesmějí být informováni.

V tomto dokumentu chceme své spoluobčany informovat o vysokém vzestupu požívání omamných drog v naší společnosti a zvláště u mládeže.

Nadměrné užívání – tedy abúzus – omamných drog neboli látek, jež působí především na nervový systém a mysl a mění dočasně prožívání, nálady i hodnocení prožité minulosti a reálnost perspektiv, jež vede nakonec k závislosti jedince na této droze neboli k narkomanii, je v našem tisku po léta interpretováno jako jev postihující jen tzv. kapitalistické země. Dne 1. 3. 1983 Rudé právo např. napsalo: „Na následky požívání omamných drog zemřelo v roce 1982 v NSR383 lidí, v předcházejícím roce 360… Západoněmečtí odborníci se shodují v tom, že hlavní příčinou nezadržitelně stoupajícího požívání drog v NSR je frustrace mládeže vyvolaná neutěšenou hospodářskou a sociální situací v zemi…“

O stavu a vzrůstu narkomanie u nás se nepíše a nemluví, fakta o tom jsou prezentována pouze na úzce odborných konferencích – např. na konferenci, která se konala v Praze 16.–18. listopadu 1983. Ministerstvo zdravotnictví (MZ) ČSR dokonce v usnesení z roku 1982 zakázalo uveřejňovat informace o toxikomanii u nás. Pracovník Generální prokuratury dr. Karel Klášterský na výše zmíněné konferenci prohlásil, že čísla toxikomanů u nás zásadně nezveřejňujeme, ale že se jedná o desetitisíce. Dle neoficiálního sdělení Ministerstva vnitra bylo v roce 1979 10 úmrtí v ČSSR v důsledku drogové závislosti. Středisko drogových závislostí v Brně v rozporu s tímto tvrzením však ve stejné době uvádí, že jen v jejich kraji bylo za tento rok více úmrtí, než kolik jich udalo MV pro celý stát. Z dílčích hlášení středisek, z léčeben pro alkoholiky, z enormního vzestupu spotřeby léčiv s obsahem omamných drog však víme, že narkomanie v Československu nabyla za posledních 10–15 let nebezpečného rozsahu, že zamlčování této skutečnosti páchá a hlavně může napáchat nenapravitelné škody morální i ekonomické a že současná neuvážená opatření – o nichž se nemůže na veřejnosti diskutovat – celý vývoj spíše akcelerují, než brzdí. Výsledkem podcenění a zamlčování toxikomanie u nás jako společenského jevu je současný stav, kdy se tu nachází několik set dobře organizovaných part, gangů, které organizují prodej i odběr drog. I když u nás nemáme větší výskyt zneužívání „populárních“ drog typu kokainu, hašiše, heroinu a jim podobných, dochází u nás k nesmírnému abúzu – zneužívání léků obsahujících látky omamné, což jest každému jasné i třeba jen z oficiálních čísel o výrobě a spotřebě léčiv, která tyto látky obsahují.

Zde je kořen – jak již bylo konstatováno i v článku uveřejněném v Mladém světě ze dne 1. 12. 1983 (č. 51)E2John, Radek: Memento. In: Mladý svět, č. 51 (1. prosince 1983). – specifické toxikomanie v Československu. Počet toxikomanů v ČSSR je odborníky odhadován na desetitisíce. Jen v psychiatrických odděleních poliklinik je 8400 oficiálně registrovaných osob, střediskem drogových závislostí v Praze prošlo 1700 lidí (většinou mladistvých). Drogová závislost se vyskytuje ve všech vrstvách společnosti. Nejčastější věk je u mužů mezi 15–19 lety (50 %), u žen je výskyt rovnoměrnější a více jsou zastoupeny vyšší věkové kategorie. Dle oficiální zprávy z roku 1982 v Severočeském kraji zemřelo 24 mladistvých na následky přehnaného požití drog a v letech 1977–1981 bylo u nás 91 úmrtí na selhání ledvin zapříčiněných analgetiky. V letech 1971–1980 stouplo procento 12–13letých dětí, které začaly kouřit marihuanu, třikrát až pětkrát a v brněnské krajské ordinaci zaregistrovali ve zmíněných letech ročně 60–90 nových kuřáků marihuany. Federální zpráva Ministerstva vnitra vykazuje ve svých oficiálních hlášeních 4358 evidovaných toxikomanů. Počet alkoholiků v ČSSR se odhaduje na 300 000, z toho je evidováno necelých 200 000 (evidováno však nikterak neznamená, že „léčeno“). Enormně u nás stoupá i spotřeba alkoholu. Opětně i tato čísla můžeme získat jen z náhodně publikovaných sdělení, jako např. z údajů uveřejněných v Lidové demokracii 16. listopadu 1983, z nichž vyplývá, že ročně se v našem státě vydává na alkoholické nápoje 24 miliardy korun. Znamená to, že každý občan ČSSR včetně kojenců „propije“ 1443 korun ročně, na Slovensku dokonce 1857 Kčs. Výrazný vzestup konzumace alkoholu nastal v posledních 20 letech. V přepočtu na čistý líh činila jeho roční spotřeba na obyvatele v roce 1960 přes 5 litrů, nyní již dosahuje 10 litrů. V SSR připadá ročně na osobu 18 litrů vína a 13 litrů 40% lihovin. V České republice 14 litrů vína a 7 litrů 40% lihovin. Stoupá též roční spotřeba piva. Nyní je v ČSR na osobu spotřeba 152 litrů za rok, na Slovensku 114 litrů. Ve světovém žebříčku spotřeby alkoholu jsme již postoupili na patnácté místo. Z referátu dr. Poláka (právníka Ministerstva spravedlnosti) na pražské konferenci o problematice drog (16.–18. 11. 1983) vyplývá, že v současné době je silný výskyt drog ve věznicích, kde převažuje zneužívání analgetik a epileptik. Rozborem moči byl zjištěn u 50 % vězňů abúzus, tedy zneužívání drog. Přestože existuje oficiální statistika, je přísně utajována, takže jen z dílčích zpráv můžeme zjistit vysoký vzestup čichání různých chemických rozpustidel, která užívá hlavně mládež a která vedla od roku 1977 – jak bylo uvedeno na zmíněné konferenci – k téměř 100% vzestupu smrtelných otrav u dětí mezi 12.–17. rokem. Absolutní čísla však neznáme, ta jsou veřejnosti utajována, podobně jako je utajován počet násilných činů, loupežných přepadení, sexuálních násilností, vražd aj., které byly spáchány pod vlivem drog. Události tohoto druhu jsou u nás většinou přísně utajené, celostátní statistika není k dispozici. Víme jen, že v roce 1980 bylo zaznamenáno 51 vloupání do lékáren a v roce 1981 již to bylo 81 případů.E3U dokumentu jsou přiložena dvě strojopisná vyjádření k obsahu dokumentu: Informace k otázkám týkajícím se nealkoholových toxikomanií vypracovaná ministerstvem zdravotnictví a podepsaná dr. Piričovou a nepodepsané Vyjádření k dopisu ve věci spotřeby analgetik: Informace k otázkám týkajícím se nealkoholových toxikomanií 1. Ve dnech 16.–18. listopadu 1983 se konala v Praze konference k farmakoetnografii jihovýchodní Asie a Pacifiku o problematice zneužívání drog s mezinárodní účastí. Pořadatelem byla Čs. akademie věd, Vysoká škola SNB, MZ ČSR. (Za MZ ČSR se měl zúčastnit zahájení náměstek prof. dr. Vacek, CSc. nebo MUDr. Stuchlý). 2. V rámci této konference vystoupil s plánovaným referátem i zástupce FMV-SVB kpt. dr. Klášterský. Ve svém referátu uvedl, že počty toxikomanů nezveřejňujeme, ale že problematikou toxikomanií se VB zabývá. Nebylo jím uvedeno, že by se jednalo o desetitisíce lidí. 3. Zákaz zveřejňovat informace o toxikomaniích je uveden v metodickém opatření č. 7 – Postup při povolování publikací – Věstník MZ ČSR, částka 3 ze dne 31. března 1982. 4. Podle statistických výkazů MZ ČSR bylo v roce 1981 hospitalizováno 806 toxikomanů (tj. dg 304,0 a 305,9). Uváděné číslo 8400 neodpovídá skutečnosti. 5. Střediskem drogových závislostí v Praze prošlo skutečně 1700 osob, avšak od roku 1971–1982. 6. V psychiatrických ambulantních zařízeních v ČSR bylo v roce 1981 evidováno 5896 osob, v roce 1982 již 5048 osob (údaj 4358 osob je tedy nepřesný). 7. Za rok 1983 vykazuje resort MZ ČSR 14 úmrtí evidovaných toxikomanů v celé ČSR, z toho ve věku do 15 let 2 osoby ve věku 15–18 let 4 osoby ve věku 18–25 let 6 osob ve věku 25–30 let 1 osoba nad 30 let 1 osoba V Severočeském kraji bylo v roce 1972 vykazováno 9 případů úmrtí (z toho 8 do 18 let). 8. Podle sdělení Krajské ordinace AT v Brně je zde v evidenci 9 kuřáků marihuany, v Městské ordinaci AT 7 případů, tj. celkem 16 osob. V minulých letech nebyly takto podrobné údaje sledovány, a to ani MV ČSR (které předpokládá, že teprve od roku 1980 dochází k zneužívání různého druhu konopí). Otázka počtu vyloupených lékáren není vůbec v resortu zdravotnictví známa, patří výhradně do kompetence Ministerstva vnitra ČSR. dr. Piričová

Určitou představu nám poskytují údaje o výrobě a spotřebě léků, které obsahují omamné látky a jejichž kombinací dosahují narkomani v Československu žádoucího účinku. Čísla, která máme my k dispozici, jsou alarmující, přestože nejsou úplná. Ministerstvo zdravotnictví a příslušné výrobní sektory, které by čísla mohly poskytnout, o tomto jevu mlčí a tím nesou vysokou odpovědnost za tuto situaci. Přestože odborníci (Rubeš – Grumlík: „Příspěvek k otázce toxikomanií a nadměrného zneužívání analgetik v ČSSR“, Praktický lékař č. 42, 1962) již před dvaceti lety poukazovali na vysokou spotřebu omamných látek obsažených ve volně prodejných lécích, dostávaly se drogové léky volně do prodeje. Po Psychotonu obsahujícím pro toxikomany atraktivní amfetamin se objevila tzv. kombinovaná analgetika – např. Alnagon, Algena, Sedolor, Spasmoveralgin, Veralgin, Eunalgit a další –, jejichž vysoká spotřeba z nepochopitelných důvodů nebyla registrována jako varovný signál. Naopak tyto léky byly dávány do volného prodeje za velmi nízké ceny. V mnoha zemích, např. v NSR, NDR, Polsku, Jugoslávii, Švédsku, USA, jsou léky obsahující kodein jen na lékařský předpis. Horentní čísla spotřeby těchto léků nealarmovala nikoho z činitelů, kteří je oficiálně registrovali a jsou za to odpovědni. Tím dezorientovaný farmaceutický průmysl chrlil tyto tablety v tunách. Mluvilo a psalo se u nás neustále o narkomanii mezi mládeží na Západě jako o důsledku rozkladu a morální krize tamější společnosti, aniž se smělo psát o tomto jevu u nás. Nemáme přesná čísla o situaci v západních zemích, na jejichž nedostatky stále náš tisk poukazuje, ale s vysokou pravděpodobností můžeme tvrdit, že kdyby se počet registrovaných i neregistrovaných narkomanů a spotřeba drog u nás a v tzv. kapitalistických zemích přepočítala procentuálně na počet obyvatel, že by tato relace vycházela v naší zemi shodně nebo dokonce hůře, než je tomu v zemích kritizovaných naším tiskem.

Výroba a spotřeba Spasmoveralginu stoupla např. za 23 let u nás 14,3krát, Veralginu za 8 let 1,5krát, Algeny za 17 let 7,5krát, Alnagonu za 5 let 14krát a spotřeba Dinylu obsahujícího oblíbený kodein dokonce 20,3krát. V roce 1972 se u nás vyrobilo a spotřebovalo 60 670 000 tablet Dinylu a 153 milionů tablet Algeny. V roce 1978 se již u nás spotřebovalo 220 milionů tablet Dinylu. Je z toho jasné, že tyto léky nejsou užívány pouze k potlačení bolesti, ale jako drogy. Na přitažlivé látky v nich, především kodein a barbituráty, vzniká návyk. Jsme patrně jedinou civilizovanou zemí na světě, kde je kodein volně prodejný – jako součást analgetik. Kodein z 10 tablet, které toxikoman koupí za 3 Kčs v lékárně, se v těle demethyluje [na] 20 mg morfinu. Mnohá nadužívaná analgetika obsahují zastaralé analgetické látky aminofenacetin nebo fenacetin, z nichž působením kyseliny žaludeční vzniká v těle nitrosamin, který je mohutným kancerogenem, tedy látkou indukující rakovinu. V NSR, Japonsku, Rakousku, Švýcarsku byl aminofenazon z farmaceutického průmyslu již vyřazen. V USA, Anglii, Švédsku, na jejichž nedostatky často poukazujeme, byl stažen z farmaceutického trhu již daleko dříve pro škodlivost v krvetvorbě. Varující je skutečnost, že v roce 1981 se v ČSSR spotřebovalo až milion tablet analgetik obsahujících kancerogenní aminofetazon. Nedávno byl zaveden bez dostatečných regulačních opatření jako analgetikum Valoron, o němž v roce 1981 přetisklo Rudé právo alarmující zprávy o jeho zhoubném působení a zneužívání a toxikomanických obětech mezi mládeží v NSR. Současně jsme v té době koupili licenci na tento preparát a dali jej na trh. Teprve v roce 1983 byl Valoron zařazen mezi omamné látky.E4Nepodepsané „Vyjádření k dopisu ve věci spotřeby analgetik“ porovnává čísla uvedená v dopisu Charty 77 s čísly v databance počítače Státního ústavu klinického lékařství a podává odborný výklad o stavu a vývoji analgetik: „spotřeba Dinyl tbl. v 1972 … 58 616 500 tbl. 1978 … 197 926 930 tbl. Algena 1972 … 133 284 900 tbl. Ostatní čísla není možné porovnat, neboť v dopise není udán výchozí rok, resp. rozmezí let, ve kterých k vysoké spotřebě mělo dojít. Pro informaci jsme si však nechali ověřit některé údaje, přičemž jsme srovnávali vždy s rokem 1982. Např. Alnagon tbl. v roce 1977 se spotřebovalo 9 951 748 bal. à 10 ks., v roce 1982 13 793 685 bal., což je v rozporu s údaji udávanými v dopise, kde se tvrdí, že spotřeba Alnagonu v těchto letech stoupla 14krát.“ Vyjádření pak pokračuje odborným výkladem chemického složení léků a jejich účinků a popisuje postupné zavádění nových přípravků ve skupině analgetik, přičemž uvádí, že „rychlejší a dostatečné zavedení nových, méně toxických směsí analgetik je závislé na dodávkách základních substancí z chemického průmyslu“. O silném analgetiku Valoron uvádí, že „je od roku 1980 zařazeno mezi omamné látky a platí pro něj přísná ustanovení a omezení“. Obě vyjádření k dokumentu Charty jsou věcná a nevybočují z odborného rámce.

Ve výčtu podobných postupů bychom mohli pokračovat. Nejde nám však o rozbor narkomanie, ani nechceme psát o problémech farmaceutického průmyslu, ani nechceme, aby byl vydán zákaz výroby či vydáno jiné administrativní opatření. Chceme jen, aby příslušné státní orgány odpovědné za tuto situaci informovaly naše spoluobčany o těchto jevech v ČSSR, upozorňovaly na tato nebezpečí tak, aby každý z nás byl informován a mohl se sám řídit, sám rozhodovat, jak bude jednat a postupovat. Pouhý zákaz není přístupem, který je vhodný pro přístup vlády k občanům jako k dospělým jedincům. Narkomanie je problémem celosvětovým, má své společenské, sociální, sociálněpsychologické kořeny, jež jsou známy. Tyto tendence působí na mládež nejen na Západě, ale i u nás, a dokonce u nás možná více a častěji než v tolik námi kritizovaných západních zemích. Nejvíce podléhá toxikomanii mládež bez možnosti poznávání, mládež sešněrovaná od svých předškolních let řadou předpisů, zákazů, příkazů a nesmyslných přání, mládež vyrůstající v rodině i ve státě bez stabilních morálních hodnot, mládež vyrůstající v dvojí pravdě, tedy totálně nedůvěřující a nevěřící, mládež, které je předem a za ni učiněn výběr předem oficiálními orgány schválených, zaručeně „ideově neškodných“ hodnot, mládež, která je předem odsouzena k opozičním postojům, protože není tolerováno její mládí, a která je nucena pouze se přizpůsobovat, mládež, která má k dispozici pro svou tvorbu a své experimentování nikoli pero, pódium, výstavní síně, cestování – tedy svět – ale jen sebe samu. Tak tedy experimentuje sama se sebou, sama v sobě, často na úkor svého zdraví i zdraví svých bližních. Vyrůstá u nás mládež, která si své mládí schovává do bytů, případně „toxisklepů“ a jiných koutů, mládež, která se nemůže sama vyjádřit, ale jen podřídit, poslouchat a „zapadnout“ do jediného jí nabízeného systému. Mnohé z toho, co je uváděno jako příčina toxikomanie mládeže na Západě, je příčinou téhož jevu i u nás. S tím rozdílem, že u nás se o tom nemluví, většinou nepíše, nesmí se zveřejnit hrozivost této situace, a proto tento nezdravý jev nemůže být odstraňován výchovou, diskusí, přesvědčováním, ale jen zákazy, příkazy a reglementací a vězením.

Jsme si vědomi toho, že toto nejsou jediné důvody úniku lidí v moderním světě k drogám, ale nejde nám o rozbor příčin, chceme pouze ukázat na to, že toxikomanie je již u nás problémem, který by měl, ba musí být jasně zveřejněn, o němž se musí mluvit a jenž musí být řešen. Jak, to již je úkolem odborníků.E5K dokumentu je přiložen originál průvodního dopisu předsedy FS ČSSR A. Indry z 9. ledna 1984 prezidentu republiky G. Husákovi, který dopis Charty 77 předal ministru vnitra Vajnarovi. Jak je z rukopisných poznámek na průvodním dopise A. Indry zřejmé, dokumentem se zabýval 1. náměstek ministra JUDr. Ján Kováč a posléze náčelník X. správy SNB plk. Z. Wiederlechner. Ve složce dokumentu je též uložena kopie dokumentu bez vlastnoručních podpisů mluvčích Charty 77 zaslaná ministerstvu zdravotnictví s razítkem: Sekretariát ministra zdravotnictví. Došlo 2. 1. 1984.

Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, Anna Marvanová
mluvčí Charty 77

Zdroj
  • ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, průpis s vlastnoručními podpisy.
Plné znění
  • In: Informace o Chartě 77, roč. 6 (1983), č. 12, s. 23–26
  • Charta 77 1977–1989, s. 247–250.
E1.Zákaz zveřejnění informací o toxikomaniích byl uveřejněn ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČSR, částka 3, ze dne 31. března 1982.
E2.John, Radek: Memento. In: Mladý svět, č. 51 (1. prosince 1983).
E3.U dokumentu jsou přiložena dvě strojopisná vyjádření k obsahu dokumentu: Informace k otázkám týkajícím se nealkoholových toxikomanií vypracovaná ministerstvem zdravotnictví a podepsaná dr. Piričovou a nepodepsané Vyjádření k dopisu ve věci spotřeby analgetik:
Informace k otázkám týkajícím se nealkoholových toxikomanií
1. Ve dnech 16.–18. listopadu 1983 se konala v Praze konference k farmakoetnografii jihovýchodní Asie a Pacifiku o problematice zneužívání drog s mezinárodní účastí. Pořadatelem byla Čs. akademie věd, Vysoká škola SNB, MZ ČSR. (Za MZ ČSR se měl zúčastnit zahájení náměstek prof. dr. Vacek, CSc. nebo MUDr. Stuchlý).
2. V rámci této konference vystoupil s plánovaným referátem i zástupce FMV-SVB kpt. dr. Klášterský. Ve svém referátu uvedl, že počty toxikomanů nezveřejňujeme, ale že problematikou toxikomanií se VB zabývá. Nebylo jím uvedeno, že by se jednalo o desetitisíce lidí.
3. Zákaz zveřejňovat informace o toxikomaniích je uveden v metodickém opatření č. 7 – Postup při povolování publikací – Věstník MZ ČSR, částka 3 ze dne 31. března 1982.
4. Podle statistických výkazů MZ ČSR bylo v roce 1981 hospitalizováno 806 toxikomanů (tj. dg 304,0 a 305,9). Uváděné číslo 8400 neodpovídá skutečnosti.
5. Střediskem drogových závislostí v Praze prošlo skutečně 1700 osob, avšak od roku 1971–1982.
6. V psychiatrických ambulantních zařízeních v ČSR bylo v roce 1981 evidováno 5896 osob, v roce 1982 již 5048 osob (údaj 4358 osob je tedy nepřesný).
7. Za rok 1983 vykazuje resort MZ ČSR 14 úmrtí evidovaných toxikomanů v celé ČSR, z toho
ve věku do 15 let 2 osoby
ve věku 15–18 let 4 osoby
ve věku 18–25 let 6 osob
ve věku 25–30 let 1 osoba
nad 30 let 1 osoba
V Severočeském kraji bylo v roce 1972 vykazováno 9 případů úmrtí (z toho 8 do 18 let).
8. Podle sdělení Krajské ordinace AT v Brně je zde v evidenci 9 kuřáků marihuany, v Městské ordinaci AT 7 případů, tj. celkem 16 osob. V minulých letech nebyly takto podrobné údaje sledovány, a to ani MV ČSR (které předpokládá, že teprve od roku 1980 dochází k zneužívání různého druhu konopí).
Otázka počtu vyloupených lékáren není vůbec v resortu zdravotnictví známa, patří výhradně do kompetence Ministerstva vnitra ČSR. dr. Piričová
E4.Nepodepsané „Vyjádření k dopisu ve věci spotřeby analgetik“ porovnává čísla uvedená v dopisu Charty 77 s čísly v databance počítače Státního ústavu klinického lékařství a podává odborný výklad o stavu a vývoji analgetik:
„spotřeba Dinyl tbl. v 1972 … 58 616 500 tbl.
1978 … 197 926 930 tbl.
Algena 1972 … 133 284 900 tbl.
Ostatní čísla není možné porovnat, neboť v dopise není udán výchozí rok, resp. rozmezí let, ve kterých k vysoké spotřebě mělo dojít. Pro informaci jsme si však nechali ověřit některé údaje, přičemž jsme srovnávali vždy s rokem 1982. Např. Alnagon tbl. v roce 1977 se spotřebovalo 9 951 748 bal. à 10 ks., v roce 1982 13 793 685 bal., což je v rozporu s údaji udávanými v dopise, kde se tvrdí, že spotřeba Alnagonu v těchto letech stoupla 14krát.“ Vyjádření pak pokračuje odborným výkladem chemického složení léků a jejich účinků a popisuje postupné zavádění nových přípravků ve skupině analgetik, přičemž uvádí, že „rychlejší a dostatečné zavedení nových, méně toxických směsí analgetik je závislé na dodávkách základních substancí z chemického průmyslu“. O silném analgetiku Valoron uvádí, že „je od roku 1980 zařazeno mezi omamné látky a platí pro něj přísná ustanovení a omezení“.
Obě vyjádření k dokumentu Charty jsou věcná a nevybočují z odborného rámce.
E5.K dokumentu je přiložen originál průvodního dopisu předsedy FS ČSSR A. Indry z 9. ledna 1984 prezidentu republiky G. Husákovi, který dopis Charty 77 předal ministru vnitra Vajnarovi. Jak je z rukopisných poznámek na průvodním dopise A. Indry zřejmé, dokumentem se zabýval 1. náměstek ministra JUDr. Ján Kováč a posléze náčelník X. správy SNB plk. Z. Wiederlechner. Ve složce dokumentu je též uložena kopie dokumentu bez vlastnoručních podpisů mluvčích Charty 77 zaslaná ministerstvu zdravotnictví s razítkem: Sekretariát ministra zdravotnictví. Došlo 2. 1. 1984.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den30
Měsíc12
Rok1983
Zpracovanýtrue
OCRfalse