D20

1977, 21. září, Praha. – Sdělení o závěrech interní diskuse o další práci Charty a o rozšíření počtu mluvčích s průvodním dopisem Jiřího Hájka.E1Dopis Jiřího Hájka, od března 1977 (po smrti Jana Patočky a po rezignaci Václava Havla, srv D15) jediného mluvčího Charty 77, byl zveřejněn samizdatem současně se sdělením jako jeden text. V Libri prohibiti, sb. Charta 77, je uložen strojopisný koncept sdělení s mnoha rukopisnými úpravami, které byly převzaty do konečného znění dokumentu. V konceptu byl uveden jako nový mluvčí Ladislav Hejdánek; dodatečně na předem vyznačeném místě je rukou dopsáno jméno Marty Kubišové.

Milí přátelé,

jistě jste se od chvíle svého podpisu pod Prohlášení Charty 77 zamýšleli nejednou nad tím, jaký další smysl a obsah má vaše účast v neformální pospolitosti lidí usilujících o důsledné dodržování zákonnosti a respektování lidských a občanských práv a svobod v naší republice. Nebyli jste a nejste v tom sami. Mnozí ze signatářů považovali za správné a nutné vyměnit si své názory na tyto otázky mezi sebou i s mluvčím Charty 77.

Pokusili jsme se shrnout hlavní myšlenky z této neformální diskuse; zasíláme vám je k informaci v očekávání, že i vy k nim vyjádříte své stanovisko, a to nejlépe touž cestou, jako se k vám dostává tato informace. Počítejte s tím, že poštovní spojení s mluvčími Charty 77 není pravděpodobně nejvhodnější.

S pozdravem

dr. Jiří Hájek
mluvčí Charty 77

Sdělení Charty 77

Ve svém prvním Prohlášení ze dne 1. 1. 1977, v němž jsme oznámili vznik Charty 77 a formulovali její poslání, uvedli jsme mimo jiné, že Charta 77 „chce vést v oblasti svého působení konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení, předkládat různé obecnější návrhy směřující k prohlubování těchto práv a jejich záruk, a působit jako prostředník v různých konfliktních situacích, které může bezpráví vyvolat“.

Devět měsíců existence Charty 77 prokázalo životnost tohoto společenství: navzdory kampaním a represím nepřestala Charta 77 působit, o čemž svědčí mimo jiné to, že vydala dvanáct dokumentů a dalších textů, z nichž většina se zabývala různými oblastmi společenského života z hlediska uplatňování lidských práv a kritikou jejich porušování.

Signatáři Charty 77 a další občané, podníceni její iniciativou, projevili odhodlání zasazovat se o dodržování zákonnosti a respektování lidských a občanských práv a vykonali v tomto směru jednotlivě i v různých improvizovaných seskupeních hodně práce. Počet signatářů, zatím bez jakékoliv agitace, se více než ztrojnásobil a dosahuje nyní osmi set. Na bázi Charty 77 nebo v souvislosti s ní byla napsána řada analýz, zpráv apod., které kolují mezi obyvatelstvem. Diskuse mezi signatáři Charty 77 a jejími příznivci na pracovištích, v odborových organizacích i v prostředí státní a politické moci učinily Chartu 77 věcí veřejnou. Její signatáři, vědomi si toho, že jim jde o dobrou věc a že stojí na půdě právního řádu republiky, se nenechali zastrašit ani odradit žádnými diskriminacemi. Tento postoj si získal uznání a sympatie značné části veřejnosti. Nečekanou pozornost a zájem, spojené s mnoha projevy solidarity, získala Charta 77 i v zahraničí. Vážíme si jich, pokud přicházejí od těch osobností ze Západu i Východu, kterým jsou cíle Charty 77 skutečně vnitřně blízké.

Dosavadní historie Charty 77 zapůsobila do určité míry i na celkové politické ovzduší v naší zemi: mnoho občanů si v konfrontaci s ní uvědomilo, že je možné a správné vyslovovat veřejně i kritické názory a angažovat se za nápravu věcí, které nejsou v pořádku. I když se Chartě 77 zatím nepodařilo navázat se státní mocí přímý dialog, o což od svého vzniku usiluje, k určitému nepřímému a zdaleka ne uspokojivému dialogu přece jen došlo. Státní moc bere existenci Charty 77 v úvahu a ve sdělovacích prostředcích na ni reaguje.

Přes to všechno se Chartě 77 – hlavně ovšem dík překážkám, jež se jí v první fázi její existence kladly do cesty – zdaleka ještě nepodařilo v míře, v jaké by chtěla, plnit mnohé ze svých předsevzetí, především na rovině konkrétní pomoci v různých jednotlivých případech bezpráví. Lze jí ovšem vytknout i jiné nedostatky: někteří její signatáři nemají dost dobré spojení s ohnisky její aktivity, veřejnost není o jejich práci dostatečně informována a mnozí občané, kteří s ní po jejím vzniku sympatizovali, dokonce ani nevědí, že Charta 77 žije a působí.

Proto se v letních měsících mnozí signatáři Charty 77 zamýšleli nad její budoucností i možnostmi a formami její další práce. O svých myšlenkách se při různých příležitostech informovali. Sešlo se hodně úvah a námětů, často velice rozličných, jak ani jinak při názorové různosti jejích signatářů být nemohlo.E2O diskusi je souhrnně pojednáno v příloze P10, kde jsou také otištěny některé diskusní texty.

Z této diskuse vyplynulo několik hlavních bodů, v nichž došlo k rozsáhlému souhlasu:E3Podle některých svědectví byl autorem následujího shrnutí do pěti číslovaných bodů Václav Havel.

  1. Jelikož Chartě 77 nejde o vlastní prestiž, ale o faktický vývoj v oblasti jejího poslání, podporujeme a chceme podporovat – společně i jednotlivě – rozmanité občanské iniciativy, které se kolem nás objevují a objeví a které v nejširším smyslu směřují k prohloubení zákonnosti a respektování občanských práv a svobod v naší společnosti – a to bez ohledu na to, zda tyto iniciativy formálně vznikají a rozvíjejí se přímo na půdě Charty 77, ve volném spojení s ní nebo zcela mimo ni. Podstatné je, že jsou v souladu s jejími cíli a že tedy i jejich podporou lze dostát morálnímu závazku vyplývajícímu z našeho podpisu.
  2. Za legitimní výraz tohoto závazku považujeme dále aktivní individuální vztah k problémům společnosti i k problémům našeho nejbližšího okolí. Proto se chceme ještě více než dosud zabývat konkrétními případy bezpráví, s nimiž se ve svém okolí nebo v nám dostupném prostředí setkáváme, chceme na ně upozorňovat jak své spoluobčany, tak příslušné úřady a žádat všemi účelnými a legálními prostředky jejich nápravu. V rámci svých individuálních možností chceme dále pracovat proti zamlžování objektivních společenských problémů, proti neodpovědnému a sobeckému výkonu různých funkcí, proti svévoli a nedemokratičnosti v organizacích, jejichž jsme členy. Pokud to uznáme za vhodné, budeme se navzájem o své činnosti také informovat. Avšak rozhodující instancí nám vždy zůstane naše vlastní svědomí a vědomí občanské odpovědnosti. Přirozeným důsledkem tohoto postoje je i to, že každý z nás svou individuální prací prohlubuje zároveň i spojení Charty 77 s veřejností, to znamená především s občany, kteří chtějí požádat Chartu 77 o pomoc, kteří pro ni mají různé náměty, kteří se chtějí seznamovat s jejími materiály, pomáhat v jejím duchu a eventuálně i jejím prostřednictvím existenčně postiženým osobám, spolupracovat s ní nebo se k ní sami připojit jako její signatáři. Četní signatáři už projevili v tomto směru iniciativu a požádali, abychom touto cestou zveřejnili jejich adresy. Učiníme tak v jednom z příštích sdělení; v budoucnu hodláme zveřejňovat i další.
  3. Je přirozené, že se signatáři Charty 77 volně sdružují podle svých možností a zájmů do neformálních pracovních skupin, zaměřených k určitým konkrétním případům či speciálním tématům, kterými se soustavně zabývají. Dokumentují je a případně žádají příslušné orgány o jejich řešení v tom duchu, jak jej charakterizuje naše první Prohlášení. O této práci informují mluvčí a ostatní signatáře. Rozvíjejí ji však samostatně. Písemné materiály, které přitom vznikají, podepisují pak především ti signatáři, kteří se na nich podíleli.
  4. Podle potřeby a uznají-li za účelné, mohou některé z různých názorově, regionálně či přátelsky spojených neformálních okruhů signatářů Charty 77 pověřit někoho ze svého středu, aby opatřoval ostatním informace a různé materiály, a zajišťovat jejich komunikaci s mluvčími a jinými okruhy signatářů.
  5. Chartu 77 jako celek budou i nadále zastupovat její mluvčí. Z dosavadních zkušeností a rozprav vyplynulo, že veškerá tíha a odpovědnost této funkce by neměla natrvalo spočívat pouze na dr. Jiřím Hájkovi, jediném dnešním mluvčí Charty 77. Proto byl doplněn – v souladu s naším prvním Prohlášením a po konzultaci v různých okruzích – počet mluvčích opět na tři. Funkcí dalších dvou mluvčích jsou nyní pověřeni Marta Kubišová a dr. Ladislav Hejdánek.E4Životopisy mluvčích nebyly k dokumentu přiloženy, uvádíme je ze samizdatového sborníku Charta 77. Dokumenty, prohlášení, sdělení, dopisy: Rok 1977: Jiří Hájek, nar. 1913, právnická studia dokončil r. 1937. V pokrokovém studentském hnutí byl činný od r. 1932, od r. 1933 v sociálnědemokratické mládeži. Za účast při organizování jednotného protifašistického odboje hnutí mládeže vězněn za okupace v letech 1940–1945. Po válce účasten při založení Světové federace demokratické mládeže. Od r. 1947 přednášel na vysokých školách. V letech 1949–1955 profesorem dějin mezinárodního dělnického hnutí a mezinárodních vztahů. Od sloučení čs. sociální demokracie s KSČ do roku 1969 členem ÚV KSČ. V letech 1955–1965 v diplomatických službách. V letech 1965–1968 ministrem školství, r. 1968 ministrem zahraničních věcí, odstoupil po vstupu vojsk. Poté pracoval v Československé akademii věd na problematice mezinárodních vztahů. V r. 1973 odešel do důchodu. Z publikací: Mezi včerejškem a zítřkem (1947), Mnichov (1958). Řada odborných článků a statí. Bydlí v Kosatcové ulici č.11, Praha 10-Zahradní město. Marta Kubišová, nar. 1942 v Českých Budějovicích v rodině lékaře. Po maturitě tři roky ve sklárně. Pak začala zpívat v pardubickém Stop-divadle (1962). Za rok odchází do plzeňského divadla Alfa a odtud do Rokoka v Praze. 1966 první Zlatý slavík za vítězství v celostátní soutěži časopisu Mladý svět a zlatý Bratislavský klíč – cenu Čs. televize. R. 1966 z Rokoka odchází a zakládá se svými kolegy skupinu Golden Kids. Od r. 1966 stříbrná, bronzová a r. 1968 zlatá Bratislavská lyra. Je nejoblíbenější zpěvačkou Československa a za rok 1968 a 1969 přijímá Zlatého slavíka. Reprezentovala Československo v mnoha zemích, vystupovala v Cannes na M.I.D.E.M. a v pařížské Olympii. Vydala téměř sto desek a natočila několik filmů. Od ledna 1970 nesměla vystupovat v souvislosti s podvrženými pornografiemi. Křivé nařčení bylo sice před soudem odvoláno, ale vrátit se už nesměla. Bydlí v Soudní ulici 12, Praha 4-Pankrác. Ladislav Hejdánek, nar. 1927 v Praze. Po maturitě 4 semestry na Přírodovědecké fakultě UK a poté přešel na Filozofickou fakultu UK. Promoval v r. 1952. Pracoval jako kopáč a betonář. Po dvouleté vojenské službě nastoupil r. 1956 do Ústavu epidemiologie a mikrobiologie jako pracovník v dokumentaci. Publikoval různé články (Vesmír, Křesťanská revue, Plamen, Tvář, Slovenské pohľady atd.). R. 1968 přijat jako marxista do Filozofického ústavu ČSAV, výpověď dostal k 31. 3. 1971. Od té doby pracuje v Českobratrské církvi evangelické. V létě 1972 byl odsouzen za to, že se údajně pokusil spáchat trestný čin pobuřování. V této souvislosti byl také ve vazbě. V únoru 1973 byl amnestován a podle čs. zákonů je třeba na něho pohlížet, jako kdyby nikdy odsouzen nebyl. Ladislav Hejdánek navazuje jako filozof zejména na Masaryka a Rádla, je žákem profesorů J. B. Kozáka a Jana Patočky. Bydlí ve Slovenské ulici 11, Praha 2-Vinohrady. Jelikož Charta 77 není organizací, ale volným společenstvím, stmelovaným především vzájemnou důvěrou, je správné – jak se mnozí z dotázaných signatářů z různých okruhů shodli –, že mluvčí jsou nadále vybaveni právem předat své funkce v případě, že je nebudou moci nebo chtít dále vykonávat, dalším signatářům, které si po vzájemné dohodě vyberou a kteří budou ochotni tuto funkci přijmout. Hlavním úkolem mluvčích bude pokračovat v úsilí o konstruktivní dialog se státní mocí a vydávat tak jako dosud hlavní dokumenty a stanoviska Charty 77.

Věříme, že tyto základní směry a principy naší budoucí práce, jakož i konkrétní opatření, na nichž jsme se dohodli, pomohou Chartě 77 lépe plnit její poslání.

dr. Jiří Hájek, Marta Kubišová, dr. Ladislav Hejdánek
mluvčí Charty 77

Zdroj
  • ČSDS, Sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.
Plné znění
  • In: Charta 77. Dokumenty, prohlášení, sdělení, dopisy. Rok 1977. Samizdatový sborník, s. 72–74
  • ÚSD, sb. RFE, pol. blok S-116, 29. září 1977
  • Studie, č. 54, 1977, s. 515–517
  • Skilling, H. G.: Charter 77 and Human Rights in Czechoslovakia. Londýn 1981, s. 265–267
  • Kniha Charty 77. Index 1977, s. 193–197.
Komentář
  • Sládeček, Josef (Pithart, Petr): Nečekání na Godota. In: Svědectví, roč. 14, č. 54, 1977, s. 193–207
  • Mlynář, Zdeněk: Ideologische und politische Richtungen innerhalb der Bürgerrechtsbewegung in der heutigen Tschechoslowakei. Köln 1978, s. 46–50
  • Příspěvky Jaroslava šabaty a Petra Uhla, in: Charta očima současníků: Po dvaceti letech. Praha 1997, s. 139–154, 183–186 a 264.
E1.Dopis Jiřího Hájka, od března 1977 (po smrti Jana Patočky a po rezignaci Václava Havla, srv D15) jediného mluvčího Charty 77, byl zveřejněn samizdatem současně se sdělením jako jeden text. V Libri prohibiti, sb. Charta 77, je uložen strojopisný koncept sdělení s mnoha rukopisnými úpravami, které byly převzaty do konečného znění dokumentu. V konceptu byl uveden jako nový mluvčí Ladislav Hejdánek; dodatečně na předem vyznačeném místě je rukou dopsáno jméno Marty Kubišové.
E2.O diskusi je souhrnně pojednáno v příloze P10, kde jsou také otištěny některé diskusní texty.
E3.Podle některých svědectví byl autorem následujího shrnutí do pěti číslovaných bodů Václav Havel.
E4.Životopisy mluvčích nebyly k dokumentu přiloženy, uvádíme je ze samizdatového sborníku Charta 77. Dokumenty, prohlášení, sdělení, dopisy: Rok 1977:
Jiří Hájek, nar. 1913, právnická studia dokončil r. 1937. V pokrokovém studentském hnutí byl činný od r. 1932, od r. 1933 v sociálnědemokratické mládeži. Za účast při organizování jednotného protifašistického odboje hnutí mládeže vězněn za okupace v letech 1940–1945. Po válce účasten při založení Světové federace demokratické mládeže. Od r. 1947 přednášel na vysokých školách. V letech 1949–1955 profesorem dějin mezinárodního dělnického hnutí a mezinárodních vztahů. Od sloučení čs. sociální demokracie s KSČ do roku 1969 členem ÚV KSČ. V letech 1955–1965 v diplomatických službách. V letech 1965–1968 ministrem školství, r. 1968 ministrem zahraničních věcí, odstoupil po vstupu vojsk. Poté pracoval v Československé akademii věd na problematice mezinárodních vztahů. V r. 1973 odešel do důchodu. Z publikací: Mezi včerejškem a zítřkem (1947), Mnichov (1958). Řada odborných článků a statí. Bydlí v Kosatcové ulici č.11, Praha 10-Zahradní město.
Marta Kubišová, nar. 1942 v Českých Budějovicích v rodině lékaře. Po maturitě tři roky ve sklárně. Pak začala zpívat v pardubickém Stop-divadle (1962). Za rok odchází do plzeňského divadla Alfa a odtud do Rokoka v Praze. 1966 první Zlatý slavík za vítězství v celostátní soutěži časopisu Mladý svět a zlatý Bratislavský klíč – cenu Čs. televize. R. 1966 z Rokoka odchází a zakládá se svými kolegy skupinu Golden Kids. Od r. 1966 stříbrná, bronzová a r. 1968 zlatá Bratislavská lyra. Je nejoblíbenější zpěvačkou Československa a za rok 1968 a 1969 přijímá Zlatého slavíka. Reprezentovala Československo v mnoha zemích, vystupovala v Cannes na M.I.D.E.M. a v pařížské Olympii. Vydala téměř sto desek a natočila několik filmů. Od ledna 1970 nesměla vystupovat v souvislosti s podvrženými pornografiemi. Křivé nařčení bylo sice před soudem odvoláno, ale vrátit se už nesměla. Bydlí v Soudní ulici 12, Praha 4-Pankrác. Ladislav Hejdánek, nar. 1927 v Praze. Po maturitě 4 semestry na Přírodovědecké fakultě UK a poté přešel na Filozofickou fakultu UK. Promoval v r. 1952. Pracoval jako kopáč a betonář. Po dvouleté vojenské službě nastoupil r. 1956 do Ústavu epidemiologie a mikrobiologie jako pracovník v dokumentaci. Publikoval různé články (Vesmír, Křesťanská revue, Plamen, Tvář, Slovenské pohľady atd.). R. 1968 přijat jako marxista do Filozofického ústavu ČSAV, výpověď dostal k 31. 3. 1971. Od té doby pracuje v Českobratrské církvi evangelické. V létě 1972 byl odsouzen za to, že se údajně pokusil spáchat trestný čin pobuřování. V této souvislosti byl také ve vazbě. V únoru 1973 byl amnestován a podle čs. zákonů je třeba na něho pohlížet, jako kdyby nikdy odsouzen nebyl. Ladislav Hejdánek navazuje jako filozof zejména na Masaryka a Rádla, je žákem profesorů J. B. Kozáka a Jana Patočky. Bydlí ve Slovenské ulici 11, Praha 2-Vinohrady.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den21
Měsíc9
Rok1977
Zpracovanýtrue
OCRfalse