Večeře s Clintonem, Havlem a Albrightovou

Skillingovy poznámky o večeři na počest Madeleine Albrightové v hotelu Plaza, New York City, 7. září 2000

Když se mne americká imigrační úřednice na torontském letišti zeptala na účel mé cesty do New Yorku, žertem jsem jí odpověděl, že jedu povečeřet s prezidentem Clintonem! Ve skutečnosti, jak jsem později vysvětloval, jsem byl pozván na slavnostní večeři, kterou pořádali prezident Clinton s prezidentem Havlem na počest Madeleine Albrightové, ministryně zahraničních věcí USA. Nemohl jsem to ničím doložit, protože jsem u sebe neměl svou pozvánku v tištěné podobě, jenom emailové zprávy své hostitelky z New Yorku, a její kolegyně, která na mne měla čekat na letišti. Nicméně moje první odpověď vzbudila v úřednici zvědavost, ale také jistá podezření. Po dalším dotazování se odebrala na poradu za svým nadřízeným a pak mne požádala, abych ji následoval do jeho kanceláře na další pohovor. Vybavily se mi vzpomínky na někdejší výslechy státní bezpečností v Bratislavě! Po nekonečném čekání mne vyšel srdečně pozdravit mladý důstojník, který prověřil emailové zprávy, pořídil si jejich kopie a nejspíš konzultoval můj případ s Washingtonem a ... dovolil mi pokračovat podle plánu.

Toto byla první z řetězce absurdních událostí, mezi něž patřila i moje osobní účast na této převážně americké slavnosti, která byla financována z prostředků vybraných společností American Friends od Czechoslovakia. Cena vstupenky byla 500 nebo 1000 USD na osobu, nebo 25 000 USD za stůl pro deset osob. Já jsem byl k účasti pozván paní Maureen Aung Thwinovou, barmskou přítelkyní mého syna Petra, která vede oddělení pro jihovýchodní Asii úřadu Open Society George Sorose v New Yorku. Po léta se aktivně účastnila kampaně za svobodu Barmy. Češi, včetně prezidenta Havla, tuto kampaň podporovali, a ona na oplátku podpořila české záležitosti. Tato poněkud zvláštní shoda českého a barmského boje za svobodu vedla až k tomu, že jsem se zúčastnil tohoto mimořádného shromáždění české a americké elity jako jediný zástupce Kanady.

Maureen, geniální a dynamická organizátorka, trvala na tom, abych se na tuto událost dostavil na invalidním křesle. Ale jak se probojovat do vnitřního kruhu cocktail party tohoto večera, kde se nacházel prezident Havel? Domluvila pre-cocktail drink s Brucem Jacksonem, úředníkem z Washingtonu, republikánem, který se aktivně účastnil kampaně za vstup Čechů do NATO. Načež mě pak Maureen se střemhlavou rychlostí tlačila na vozíku po chodbách hotelu Plaza a pak – protlačeni panem Jacksonem – jsme se ocitli na soukromém cocktailu, aniž jsme museli ukazovat hvězdnou vstupenku, požadovanou od všech ostatních. Krátce na to přijel prezident Havel se svou ženou Dášou a její dcerou, a hned mne srdečně pozdravil. Náhoda tomu chtěla, že zůstal stát v rohu místnosti, kde jsem byl i já – zbaven možnosti pohybu na invalidním vozíku –, a tak jsem byl po následující hodinu a půl jen pár kroků od něho. Dokázal jsem se na svém křesle otáčet a hovořil jsem tak s Havlem víc než jednou. Seděl jsem tak bělovlasý na svém vozíku, a můj řád Bílého lva poutal pozornost každého, kdo se prodíral dopředu, aby si potřásl ruku s Havlem, a mnozí mne zdravili, ačkoli většina z nich neměla ani potuchy, kdo bych tak mohl být.

Díky své výhodné pozici v centru dění, jsem měl příležitost mluvit s českým velvyslancem ve Washingtonu Sašou Vondrou, se slovenským velvyslancem Martinem Bútorou, s náměstkem ministra zahraničí Martinem Paloušem, ale i s Madeleine Albrightovou. Když jsem se jí představil, odpověděla mi – Gordone, četla jsem každé slovo, které jste kdy napsal!!! Tak jsem jí mohl povědět o svých Pamětech, které měly vyjít na podzim a které ještě nečetla! Setkal jsem se také s americkým velvyslancem Johnem Shattuckem. Později mne osud svedl s Charlesem Petschekem, vnukem bývalého českého magnáta, kterému kdysi patřil dům, v němž sídlí pražská rezidence USA. Naprosto neuvěřitelná, bláznivá náhoda!

Večeře byla také velmi pozoruhodná. Večer moderoval Tom Brokaw, zpravodaj NBC, který vyprávěl o svém dětství mezi českými emigranty ve městě Tabor ve státu Iowa, a také o vzrušujících dnech sametové revoluce, o nichž z Prahy referoval jako reportér stanice NBC. Dramatik Arthur Miller, jenž navštívil Československo v 60. letech, trefně popsal absurdní situace, kterými se vyznačoval komunistický režim té doby, a zároveň popsal zdánlivě beznadějný intelektuální odpor vůči němu, až po nejabsurdnější moment – volby, které vynesly disidenta Havla na post prezidenta. Prezident Clinton nemohl přijít, protože v té době pořádal večeři pro dalších 148 hlav států zúčastněných na Millenium Conference. Nicméně nás pozdravil prostřednictvím videa z velké obrazovky, jak to učinili i všichni z mnoha dalších řečníků.

Jak Clinton, tak i Havel do nebe vychvalovali Madelaine Albrightovou za její příspěvek na poli obrany lidských práv a svobod. Havel jí udělil vyznamenání Vize občanské společnosti za její úsilí při prosazování této idey. Albrightová ve své milé odpovědi přispěla do diskuse dalším absurdním obrazem - jmenování jistého „malého českého děvčátka“ ministryní zahraničních věcí USA, což je nejvyšší post v americké vládě, který kdy zastávala žena. Všichni tři, Clinton, Havel a Albrightová velmi oceňovali úspěchy, jichž bylo dosaženo v rámci strategie bombardování Kosova, v jehož prospěch se vyslovil rovněž Wesley Clark (jenž nebyl českého původu!), velitel spojeneckých vojsk, který nazval Albrightovou přímým účastníkem vojenské akce, podniknuté proti Jugoslávii.

Večer byl také oslavou českých úspěchů v Americe a zúčastnilo se ho mnoho významných Američanů s českými kořeny, mezi nimiž byl Eugene Cernan, kosmonaut, který přistál na měsíci, tenisová hvězda Martina Navrátilová, Petr Sís, spisovatel a ilustrátor, Ray Krok, zakladatel řetězce McDonald´s, Michael Eisner, ředitel produkce filmové společnosti Disney atd., atd. Večer uzavřela operní diva Dagmar Pecková přednesem písní Antonína Dvořáka. Pro Čechy i mnoho dalších hostů to byla velmi působivá událost.

Z angličtiny přeložila Marzia Paton