Luža, Radomír

právník, historik a politik; profesor moderních středoevropských dějin na Tulane University v New Orleansu a na Masarykově univerzitě v Brně; představitel exilové ČSSD a mezinárodního socialistického hnutí

Luža Radomír, *17.10.1922 Praha, politik, historik a publi­cista. Syn generála Vojtěcha Borise Luži (1891–1944), v mezi­válečném období jednoho z nejvyšších velitelů Čs. armády (1937–39 zemského vojenského velitele na Moravě) a za 2. světové války čelného představitele domácí protinacistic­ké rezistence. Od 1940 se aktivně účastnil domácího odbo­je, 1942 přešel do ilegality; 1944–45 zástupce velitele party­zánské skupiny na Českomoravské vysočině, patřící do rámce odbojové organizace Rada tří. 1945–48 vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně a zároveň se politic­ky angažoval v Čs. sociální demokracii jako člen jejího ústředního zastupitelstva, první místopředseda ústřední komise mládeže a místopředseda krajského výkonného výboru strany v Brně. 29. 2. 1948 byl Ústředním akčním výborem Národní fronty zbaven všech veřejných funkcí a o měsíc později odešel do exilu. 1948–53 působil v Paříži; stal se členem vedení exilové ČSSD, předsedou její ústřední komi­se mládeže a předsedou zemské organizace strany ve Francii; spolupracoval se zpravodajskou skupinou generála Čeňka Kudláčka. 1953 odešel do USA, kde vystudoval historii na New York University. 1956 spoluzakladatel a poté dlouholetý člen redakční rady revue Svědectví. 1956–66 zastával vedoucí funkce v Mezinárodní unii socialistické mládeže (IUSY), 1960–66 ředitel americké nadace pro pomoc africkým a asijským studentům se sídlem ve Vídni. Od konce 50. let organizoval akci zaměřenou na destabilizaci komunistického režimu v Česko­slovensku podporou reformních sil uvnitř KSČ. 1967–93 profesor, od 1993 emeritní profesor moderních středoevropských dějin na Tulane University v New Orleansu (USA). Od 1959 člen výboru, od 1973 předsednictva Rady svobodného Československa. 1948–80 člen ústředního výkonného výboru, v 70. letech též představenstva exilové ČSSD, v níž patřil k reprezentantům tzv. reformního směru, zaujímajícího kritické stanovisko k politice stranického vedení a vytvářejícího si vlastní kontakty s opozičními silami ve vlasti. 1989–90 se významně podílel na obnově ČSSD v Československu a stal se členem jejího ústředního výkonného výboru; od 2003 člen ústřední historické komise strany. Od 1990 pobývá pravidelně v  Praze i v Brně, kde byl 1992 jmenován profesorem obecných dějin na Masarykově univerzitě. 1995 povýšen do hodnosti plukovníka v. v. Armády České republiky. Ve své vědecké práci se zabývá především novodobými dějinami čs. (The Transfer of Sudeten Germans, 1964; A History of the Czechoslovak Republic, 1918–1948, s V. Mamateyem, 1973) a rakouskými (Austro-German Relations in the Anschluss Era, 1975; A History of the Resistance in Austria 1938–1945, 1984) i historií mezinárodního socialistického hnutí (History of the International Socialist Youth Movement, 1970) a čs. sociálně demokratického exilu po roce 1948 (Československá sociální demokracie. Kapitoly z let exilu 1948–1989, 2001). O své odbojové činnosti za druhé světové války podal svědectví v memoárové knize The Hitler Kiss: A Memoir of the Czech Resistnce (2002; literární spolupráce Christina Vella) a v její upravené a rozšířené české mutaci V Hitlerově objetí (vyjde v Praze 2006). Spoluautor sborníku Sozialdemokratie und Systemwandel. Hundert Jahre Tschechoslowakische Erfahrung (1978). Jeho vědecké dílo (většina anglicky napsaných spisů byla přeložena do němčiny) ocenil rakouský spolkový prezident udělením Čestného kříže pro vědu a umění I. třídy (1997).