D558

1989, 25. květen, Praha. – Dopis velvyslanectví Čínské lidové republiky v Praze a ministerskému předsedovi ČLR Li Pchengovi, vyzývající čínské vedení k zdrženlivosti a rozvaze vůči demonstrujícím čínským studentům a dělníkům a vyjadřující solidaritu s jejich požadavky. (Dokument č. 44/89)

Velvyslanectví Čínské lidové republiky, Praha 6

Li Pcheng, předseda rady ministrů ČLR

Již po více než jeden měsíc na sebe soustřeďují pozornost světové veřejnosti demonstrace v Pekingu i dalších čínských městech.^{E1Protesty čínské opozice se šířily od roku 1978, první bylo tzv. „Hnutí zdi demokracie“ (1978–1979). Koncem roku 1986 se opoziční nálady rozšířily hlavně mezi studenty a postupně zasáhly i ostatní obyvatelstvo. Když byl v dubnu 1989 odstraněn z funkce generální tajemník ÚV KS Číny Chu Jao-pang, který se studenty sympatizoval, a když záhy poté zemřel, studenti se shromáždili na pekingském Náměstí nebeského míru (Tchien-an-men) a zahájili nepřetržitou stávku za svobodu tisku, dialog s mocí, opatření proti korupci funkcionářů a studentskou samosprávu. Ke studentům se připojili dělníci, kteří žádali svobodné odbory. V polovině května vyhlásilo vedení Číny výjimečný stav v Pekingu a dalo rozkaz k vyklizení náměstí armádou. Dramatický průběh nastal 4. června, kdy 27. čínská armáda pronikla přes odpor obyvatel města na Náměstí nebeského míru, zahájila palbu a demonstrující studenty zmasakrovala.} Naše informace o nich jsou sporé a neúplné, situace se zdá být nepřehledná. Přesto se domníváme, že zprávy, které máme k dispozici, nám dovolují určit některé závěry. K hlavním požadavkům demonstrujících – zprvu studentů, k nimž se později připojily statisíce, ne-li miliony dalších občanů – patří demokracie, svoboda slova, tisku a shromažďování a boj s korupcí. Demonstrace jsou až na výjimky pokojné, postup úřadů byl dosud zdrženlivý. S vyhlášením výjimečného stavu se ale situace zkomplikovala. Zasáhne-li vojsko, může dojít ke krveprolití.

Ve světě se dnes prosazuje vývoj, který směřuje k větší demokracii a pluralitě. Požadavky čínských studentů a dalších občanů považujeme za naprosto legitimní a vyjadřujeme jim svou plnou solidaritu. Zároveň apelujeme na čínskou vládu, aby dlouhodobě nastřádané problémy ve vlastní společnosti řešila uvážlivě, nenásilně a demokraticky.

Obracíme se na Vás také proto, že i naše dlouhodobá snaha o respektování lidských práv a základních svobod a o demokratizaci čs. společnosti naráží na mnoho problémů a přináší i své nemalé oběti. Dobře víme, co pro ohrožené znamená síla mezinárodní solidarity.

V roce 1979 byl ve Vaší zemi odsouzen k patnácti letům vězení Wej Ťing-šeng, vydavatel samizdatového časopisu Tchan-suo. Bezprostředním podnětem k jeho uvěznění bylo autorství nápisu na „Zdi demokracie“ v Pekingu. Nápis vyzýval čínské vedení, aby přistoupilo i k páté modernizaci – totiž k demokracii. Wej Ťing-šeng není jediným politickým vězněm v Číně, ale stal se symbolem úsilí o společenské změny ve vlastní zemi, o změny, které odpovídají celosvětovému vývoji.

Chce-li tedy čínská vláda prokázat důvěryhodnost, moudrost a rozvahu, měla by se zasadit nejen za respektování oprávněných požadavků studentů, ale i za propuštění všech politických vězňů včetně Wej Ťing-šenga.

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 12, s. 3.

Pole