D328

1986, 16. březen, Praha. – Blahopřání Františku Vodsloňovi k 80. narozeninám s textem Jiřího Rumla Osmdesátiletý rebel z Dobřichovic.

Vážený Františku Vodsloni,

k Vašemu jubileu Vám přejeme vše dobré a místo dárku přijměte toto pozdravení, které za početnou obec Vašich přátel napsal Jiří Ruml.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Osmdesátiletý rebel z Dobřichovic

Milý Františku, snad nebudete tak důvěrné oslovení považovat za příliš troufalé, všichni Vaši přátelé Vám tak říkají a my k nim rádi patříme. Jsme jen trochu na rozpacích, zda blahopřát Vám k osmdesátce nebo sami sobě k Františku Vodsloňovi. Uděláme to napůl, i když celoživotnímu odpůrci polovičatosti tohle asi zrovna nevoní. Vy jste svým založením spíš rebel, který chce vždycky všecko a taky všecko právě tak dělá bez ohledu na důsledky. Neměl jste to v životě lehké, sklízel jste víc příkoří než pochval, ale neměli to lehké ani páni s Vámi. Sám o tom skromně píšete ve své nedávné odpovědi Vasilu Biľakovi na jeho falzující interview: „Od svého mládí jsem se angažoval politicky i společensky za lepší život a více svobody dělnické třídy. Vyrostl jsem v dělnickém hnutí. V něm jsem pracoval a bojoval a byl perzekvován po mnoho let, vlastně za všech režimů. Zažil jsem první republiku s jejími klady a zápory a nemám žádné iluze. Život dělníka za kapitalismu nebyl lehký, ale měl možnost bojovat za své zájmy. Nikdy jsem si ani ve zlém snu nedovedl představit, že se v reálném socialismu stanu svědkem tak propastného rozdílu v životní úrovni lidí. Zatímco jedni žijí v přepychu, druzí nevědí, jak vyjít s výplatou… Takové poměry by neměly nechat klidně spát žádného zodpovědného činitele. Měl by bouřit nebe a zemi, aby se stala náprava. Toho, kdo stojí v čele, nikdo a nic nezbaví odpovědnosti za takový stav.“ – To jsou silná slova, a jen málokdo z Vašich vrstevníků má odvahu je říkat takto hlasitě.

V životních osudech Františka Vodsloně se jako v kapce vody zrcadlí celá historie našich národů v tomto neklidném století. On byl tím odvážným chlapíkem, který v době okupace po svém zatčení prchal z rukou gestapa a byl znovu lapen jen proto, že mu jakýsi lhostejný návštěvník kina nastavil nohu. Museli ho vázat do kozelce a při výslechu mu radši přerazili nohu, aby jim znovu neutíkal. Byl vězněm, který už čekal předepsané dny a noci na popravu a potom dlouhé roky v samotce bayreuthské věznice na osvobození. Z rozstřílené cely bývalého kláštera v tomto slavném Wagnerově městě ho vytáhli s těžkou tuberou na pokraji smrti. Věru námět na hrdinský román nebo film, kdyby ten Vodsloň tolik nezlobil. On je však samá rebelie. Tu první poválečnou dal najevo, když v září 1967 odmítl hlasovat pro potrestání buřičů ze Svazu spisovatelů, a pak šla už jedna za druhou: vzpoura proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a proti jejich trvale dočasnému pobytu na území našeho státu; byl jedním ze čtyř poslanců, kteří zvedli ruku proti vnucené dohodě v Národním shromáždění a spolu s dalšími zvedl později i hlas proti pohřbívání společenské obrody země. Zbavili ho všech dřívějších zásluh a poct z nich plynoucích, a když se v lednu 1977 jeho jméno objevilo pod programovým Prohlášením Charty 77, stal se z něho psanec, kterého pronásledovali doslova na každém kroku, obklíčili jeho dům v Dobřichovicích, zakazovali mu vycházet a nepouštěli k němu přátele. Tak je tomu při různých příležitostech do dneška.

Mocní se Vás bojí a zejména mají strach z Vašeho vlivu na dělníky, protože Vy máte své názory na to, kdo a jak ve skutečnosti vládne této republice. Jsou to – jak také jinak – názory veskrze rebelantské. A proto Vám, Františku, k té Vaší osmdesátce přejeme ještě mnoho duševní i tělesné síly k naší i Vaší radosti a na zlost pánům.

Zdroj

• Informace o Chartě, roč. 9 (1986), č. 4, s. 5–6.

Plné znění

• In: Listy, roč. 16 (1986), č. 4, s. 20–21.

Pole