D240

1983, 17. květen, Praha. – Dopis prezidentu republiky G. Husákovi žádající udělení milosti odsouzeným J. Šavrdovi a V. Liberdovi. (Dokument č. 16/83)

Pane prezidente,

nedávno byl už podruhé^{E1Jaromír Šavrda (1933–1988), básník a spisovatel, v září 1978 zatčen, obviněn z trestného činu pobuřování za rozmnožování literatury, 9. srpna 1979 odsouzen na dva a půl roku. Po odpykání trestu znovu 5. září 1982 zatčen a 3. března 1983 Okresním soudem v Ostravě odsouzen k dalším 25 měsícům vězení za stejný paragraf pobuřování, zejména za rozepsání Tvardovského poemy Ťorkin na onom světě. R. 1980 byl Amnesty International adoptován jako vězeň svědomí.} v Ostravě odsouzen za údajné pobuřování – tentokrát k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 25 měsíců – ostravský spisovatel dr. Jaromír Šavrda. Za totéž, za co byl odsouzen už jednou: že u něho bylo nalezeno několik strojopisů, převážně jeho vlastních textů, ale i některých dalších, a několik knih dílem vydaných v zahraničí a dílem u nás v šedesátých letech. Tentokrát byl jeho proces už docela zjevným výsměchem jakékoli mravnosti, spravedlnosti i logice: výmluvně o tom svědčí například okolnost, že jako jeden z hlavních argumentů obžaloby sloužil Šavrdův opis Tvardovského básně Ťorkin na onom světě, tj. básně jednoho z nejvýznamnějších sovětských spisovatelů nedávné doby, básně legálně v SSSR publikované a kritikou i samotným oficiálním Slovníkem sovětských spisovatelů kladně ceněné. Důkazy o tom snesené nevzal soud vůbec v potaz, stejně jako všechny další důkazy o Šavrdově nevině. Nevzal v potaz ani konstatovanou skutečnost, že vlastní rukopisy dr. Šavrdy, figurující rovněž v žalobě, nemají žádný podvratný charakter, ba že dokonce nabízejí pozitivní obraz činnosti SNB (šlo o detektivky). Ale i kdyby nebylo toho všeho, je jasné, že za pobuřování lze soudit pouze někoho, kdo někoho jiného něčím pobouřil; nic takového však nebylo dr. Šavrdovi prokázáno. O naprosté neúctě k celému soudnímu řízení svědčí posléze i takové detaily, jako například, že prokurátor dr. Jurča při líčení usnul a jednání muselo být proto přerušeno. Dr. Jaromír Šavrda je vážně nemocen, ve vazbě zhubl o 18 kg, potřebuje naléhavě operaci nohou (sami lékaři z vězeňské nemocnice na Pankráci doporučili přerušení vazby, aby tato náročná operace mohla být provedena!) a hrozí mu – nebude-li operace včas a řádně uskutečněna – amputace nohou.

Domníváme se, že tu jde o obzvlášť otřesný případ svévole krajských bezpečnostních orgánů, jejich naprosté ignorance k zákonům, k elementárním lidským právům a svobodám i k základním humánním principům.

Spolu s dr. Šavrdou byl stejně nesmyslným způsobem odsouzen i prof. Vladimír Liberda,^{E2Vladimír Liberda byl odsouzen 3. března 1983 spolu s J. Šavrdou za pobuřování a za rozmnožování údajně protistátních tiskovin.} člověk, který stál za války pro svou odbojovou činnost už před nacistickou popravčí četou a který pak celý svůj život zasvětil boji za to, aby se hrůzy, jaké v mládí poznal, už nikdy nemohly opakovat.

Jménem Charty 77, jejímž je dr. Šavrda signatářem (což je zřejmě jeho největší, byť nevyslovená „vina“), Vás s veškerou naléhavostí žádáme, abyste jeho i Liberdův případ napravil způsobem, který je asi v tuto chvíli jedině možný a který je zcela ve Vaší kompetenci, totiž udělením milosti.^{E3Naléhavou žádost o propuštění vážně nemocných politických vězňů R. Battěka, L. Lise a J. Šavrdy, kterou podepsalo více než 200 občanů, zaslala prezidentu republiky 2. března 1983 Anna Marvanová. Informace o Chartě, roč. 6 (1983), č. 3, s. 4.} Jsme přesvědčeni, že je zcela evidentně nejen v obecném zájmu, ale i v zájmu současného státního vedení, aby Československo znovu a znovu na sebe neobracelo pozornost světové veřejnosti takto hanebnými případy, byť by byly jen dílem provinčních institucí, neboť i takové případy vrhají – tím, že jsou vůbec možné – velmi smutné světlo na celou československou justici a státní moc. Zvláště nyní, před velkým mírovým kongresem v Praze, by akt nápravy tohoto čerstvého a obzvlášť provokativního bezpráví byl zřejmě na místě: určitě by pomohl překonat pochybnosti o důvěryhodnosti hostitelské země tohoto kongresu a jeho pořadatelů, nad kterou se četné západní mírové iniciativy, jak je nám známo, vážně a s obavami zamýšlejí.

Jan Kozlík, Marie Rút Křížková, Anna Marvanová
mluvčí Charty 77
Václav Havel, člen kolektivu mluvčích Charty 77
Ludvík Vaculík, spisovatel

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Listy, roč. 13, č. 4 (červenec 1983), s. 52–53
• Americké listy, 10. června 1983
• Studie, 1983, č. 87–89, s. 419–420
• Národní politika, roč. 15 (1983), č. 8
• ÚSD, sb. RFE, pol. blok č. 379 (28. května 1983).

Sdělení a komentáře

• Sdělení VONS č. 47: Dr. Šavrda vzat do vazby. Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 12, s. 7
• Sdělení VONS č. 133: Případ J. Šavrdy. Tamtéž, roč. 2 (1979), č. 13, s. 2–3
• Sdělení VONS č. 310: J. Šavrda znovu ve vazbě. Tamtéž, roč. 5 (1982), č. 9, s. 8–9
• Sdělení VONS č. 315: J. Šavrda ve vazbě. Tamtéž, roč. 6 (1983), č. 1, s. 7
• Sdělení VONS č. 322: J. Šavrda a V. Liberda odsouzeni. Tamtéž, roč. 6 (1983), č. 3, s. 3–4
• Pronásledování v ČSSR. České slovo, č. 6 (červen 1983), s. 2
• Případ dr. Šavrdy a prof. Liberdy. Nový domov, roč. 34, č. 9 (5. května 1983)
• Studie, 1983, č. 85–86, s. 186–190
• Listy, roč. 13 (1983), č. 4, s. 52–53.

Pole