D135

1980, 4. březen, Praha. – Rozbor ustanovení zákona o Sboru národní bezpečnosti, zpracovaný J. Daniszem a zveřejněný Chartou 77.

Mluvčí Charty 77 obdrželi text JUDr. Josefa Danisze „K některým ustanovením zákona o SNB (zákon č. 40/1974 Sb.)“.

Vítáme a doporučujeme tento rozbor jako příspěvek k posílení právního vědomí občanů.

ing. Rudolf Battěk, Marie Hromádková, Miloš Rejchrt
mluvčí Charty 77

K některým ustanovením zákona o SNB (zákon č. 40/1974 Sb.)

Zákon o SNB je základní právní normou upravující činnost SNB. Jeho znalost a správná aplikace je zákonnou povinností příslušníků SNB a občanskou povinností každého z nás. Z praxe však víme, že znalost i aplikace tohoto zákona je nedostatečná a nesprávná. Proto se jeví potřebným vyložit ty instituty zákona o SNB, s nimiž se běžně setkáváme.

Účel zákona a základní zásady činnosti SNB

Federální shromáždění ČSSR se usneslo na zákoně o SNB proto, „aby byly vytvořeny vhodné podmínky pro činnost SNB a přitom zabezpečena zákonná práva a svobody občanů“ (poslední věta preambule zákona).

Realizaci účelu zákona zajišťují základní zásady, jimiž je SNB povinen se řídit, a to zejména zásady zákonnosti, zásada přiměřenosti, a zásada humanity. Jsou upraveny v ustanovení §§ 2, 3/1, 2, 15/1 zákona. Znalost těchto ustanovení je velmi důležitá pro výklad a aplikaci všech ustanovení zákona jednotlivě i v souhrnu. Proto je uvádíme v doslovném znění:

§ 2. SNB přispívá k tomu, aby všichni občané mohli uplatňovat svá práva při plném zachování své důstojnosti a osobní svobody v souladu s právním řádem a zájmy socialistické společnosti.

§ 3 (1). Ve své činnosti se SNB řídí Ústavou ČSSR, ústavními zákony, zákony a ostatními právními předpisy.

(2). Do práv a svobod občanů může SNB a jeho příslušníci zasahovat, vyžaduje-li to ochrana socialistického společenského a státního zřízení, veřejného pořádku, bezpečnosti osob nebo majetku, a to jen v mezích zákona a v rozsahu přiměřeném chráněnému zájmu.

§ 15 (1). Při provádění služebních úkonů a zákroků, jakož i při ostatní služební činnosti jsou příslušníci SNB povinni dbát cti, vážnosti a důstojnosti občanů i své vlastní a usilovat o to, aby občanům v souvislosti s touto činností nevznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu prováděného opatření.

S těmito zásadami souvisí povinnost poučovací, stanovená v § 15/2 zákona „Dovolují-li to okolnosti, jsou příslušníci SNB povinni při provádění služebního úkonu poučit občany o jejich právech i o možnostech podat stížnost“.

Oprávnění požadovat vysvětlení

Podle § 19/1 zákona o SNB „Příslušníci SNB jsou oprávněni požadovat potřebné vysvětlení od každého, kdo může přispět k objasnění skutečností důležitých pro zjištění trestného činu, přečinu nebo přestupku a jejich pachatele, jakož i vypátrání hledaných nebo pohřešovaných osob a věcí; za tím účelem jsou oprávněni ho vyzvat, aby ve stanovenou dobu se dostavil k určenému útvaru VB.“

Výzvě k dostavení se k určenému útvaru VB je každý povinen vyhovět (§ 19/2 zákona). Sankcionována je však tato výzva jen tehdy, je-li provázena poučením o následcích jejího neuposlechnutí. Sankci zde zná zákon o SNB jen jednu – předvedení (§ 19/7 zákona).

Ustanovení § 19 výslovně nestipuluje povinnost vysvětlení poskytnout. Naproti tomu však výslovně upravuje zákaz poskytnutí vysvětlení v § 19/3. Vysvětlení nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn, a právo odepřít vysvětlení v § 19/4: „Vysvětlení může odepřít ten, kdo by jím sobě nebo osobě blízké způsobil nebezpečí trestního stíhání.“

„Osoba blízká“ je obecně určena jako osoba, jejíž újmu bych pociťoval jako újmu vlastní.

Z odepření vysvětlení nelze vyvozovat žádné závěry ve smyslu doznání, popř. přiznání či připuštění, že já nebo osoba mně blízká se dopustila trestné činnosti. Při odepření vysvětlení nesmí být k témuž předmětu kladeny opakovaně další otázky, neboť by šlo o formu psychického donucení. K podání vysvětlení nelze žádným způsobem donucovat.

Vysvětlení podle § 19/1 není a nemůže být pod sankcí křivé výpovědi (§ 175 trestního zákona), protože nejde o úkon podle trestního řádu ani podle notářského řádu. To má dva závažné následky:

1. Nikdo nemůže být postihován za to, že odmítá poskytnout vysvětlení, i kdyby objektivně nebyly splněny podmínky pro odepření vysvětlení (§ 19/4); zda mám, či nemám důvod k odepření vysvětlení, si totiž rozhoduji sám za sebe; jakékoli zdůvodňování tohoto mého rozhodnutí může být poskytnutím vysvětlení, jež může být použito proti mně; základním předpokladem k rozhodování o tom, zda použiji práva odepřít vysvětlení, je zjištění – formou dotazu vyslýchajícímu orgánu – k jaké konkrétní věci mám podat vysvětlení; oprávnění vyslýchajícího orgánu požadovat vysvětlení je taxativně vymezeno v § 19/1 na „objasnění skutečností důležitých pro zjištění trestného činu, přečinu nebo přestupku a jejich pachatele, jakož i pro vypátrání hledaných nebo pohřešovaných osob a věcí“, co je nad tento rámec, je nad rámec příslušného oprávnění vyslýchajícího orgánu; toto vše nutno mít na paměti!

2. Nikdo nemůže být postihován za poskytnutí nepravdivého vysvětlení; vypovídá-li později jako svědek (tj. podle trestního řádu v již zahájeném trestním řízení), může vypovídat odlišně od podaného vysvětlení, neboť rozhodná je až jeho výpověď podle trestního řádu, protože až ta je činěna pod sankcí křivé výpovědi. Podle nesprávné praxe se koná výslech svědka, byl-li již dříve informativně vyslechnut, tj. podal-li vysvětlení podle § 19/1 tak, že vyslýchající orgán vychází z podaného vysvětlení a má snahu v rozšířené verzi ho opsat do protokolu o svědecké výpovědi; tento postup je nezákonný a odporuje ustanovení § 97 a následného trestního řádu o výslechu svědka; na počátku vlastního výslechu totiž svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud zvěděl okolnosti jím uváděné (§ 101/2 trestního řádu), teprve pak mu mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů (§ 101/3 trestního řádu); svědek není povinen vysvětlovat rozpory mezi podaným vysvětlením podle § 19/1 a pozdější svědeckou výpovědí; podané vysvětlení není důkaz podle trestního řádu a soud k němu nemůže při svém rozhodování přihlížet.

Nicméně i při poskytování, popř. odepření vysvětlení podle § 19 nutno vystříhat se křivého obvinění (§ 174 trestního zákona), neoznámení trestného činu (§ 166 a 168 trestního zákona), nepřekažení trestného činu (§ 167 trestního zákona) a nadržování (§ 166 trestního zákona). Ve všech čtyřech případech jde o trestné činy úmyslné, musí být tedy prokázán úmysl (§ 4 trestního zákona). S těmito trestnými činy je potřebné se seznámit! Viz k tomu trestní zákon a Komentář k trestnímu zákonu.

Předvedení

Předvedení je možné podle zákona o SNB ve dvou případech.

1. Nevyhoví-li osoba předvolaná podle § 19/1 k podání vysvětlení výzvě, aby se ve stanovenou dobu dostavila k určenému útvaru SNB, bez dostatečné omluvy nebo bez vážných důvodů, může být podle § 19/7 předvedena.

2. Každého, kdo nechce nebo nemůže hodnověrně prokázat svou totožnost, jsou příslušníci SNB oprávněni předvést podle § 20/3. Předvedená osoba musí být ihned po zjištění totožnosti, nejpozději však do 24 hodin od předvedení, propuštěna (§ 20/4). O předvedení podle odst. 3 § 20 sepíše se u příslušného útvaru SNB úřední záznam.

Zajištění

Zákon o SNB zná jen dva případy zajištění osoby.

1. Zajištění pro potřeby vyhoštění (§ 24) se vztahuje jen na cizí státní příslušníky.

2. Podle § 23/1 jsou příslušníci SNB oprávněni za účelem provedení potřebných služebních úkonů zajistit každého, kdo výtržnostmi nebo jiným nepřístojným chováním narušuje veřejný pořádek. Zajištění nesmí trvat déle než 48 hodin (§ 23/2). O zajištění, jež trvá déle než 24 hodin, vyrozumí příslušný útvar SNB, nebrání-li tomu závažné okolnosti, některého z blízkých příbuzných zajištěné osoby, a jde-li o vojáka, jeho přímého nadřízeného (§ 23/3). O zajištění sepíše se u příslušného útvaru SNB úřední záznam (§ 24, odst. 2).

Důvodem k zajištění podle § 23/1 nikdy nemůže být okolnost, že osoba, na níž je požadováno vysvětlení podle § 19/1, využívá svého práva odepřít vysvětlení. K podání vysvětlení nemůže být nikdo donucován, a to ani zajištěním, popř. pohrůžkou zajištěním.

Osoba předvedená podle § 19/7 má být ihned po podání vysvětlení, popř. poté, co odepře vysvětlení, propuštěna. Pokud se tak nestane, nabývá charakteru osoby zajištěné (§ 23/1). Taková osoba se stejně jako osoba zajištěná přímo podle § 23/1 právem musí pokládat za osobu podezřelou a jako taková má bez dalšího právo odepřít vysvětlení.

Zajištění počíná okamžikem faktického omezení osobní svobody zajištěného (analogicky podle § 71/1 trestního řádu). V případě, že je zajištěná osoba předvedena podle § 19/1, 7, počíná zajištění okamžikem předvádění (tj. např. odvedením z bytu). Praxe, podle níž počátkem zajištění je předání zajištěného do cely předběžného zadržení (CPZ), je nezákonná. Čekáním na podání vysvětlení, nadměrným protahováním úkonu (zvláště když dojde k odepření vysvětlení), nočními úkony atd. dochází k nezákonnému překračování zákonné 48hodinové lhůty. Konání nočních výslechů odporuje zásadě humanity a jako takové je nezákonné, ledaže by úkon nesnesl odkladu, např. při urgentní potřebě dopadnout vraha apod. Stejně nezákonnými jsou i případy takřečeného přerušení zajištění: zajištěný je po 48 hodinách propuštěn, ihned po propuštění je však na ulici před útvarem SNB znovu zajištěn a brzy opět předán do CPZ na dalších 48 hodin.

Jak již řečeno, zajištěný musí být nejpozději do 48 hodin od zajištění propuštěn. Z ustanovení §§ 75, 76 trestního řádu vyplývá, že místo propuštění může být (nejpozději po uplynutí 48hodinové lhůty) předán prokurátorovi

1. tehdy, je-li během zajištění obviněn a je-li dán některý vazební důvod – § 75 trestního řádu o zadržení obviněného;

2. je-li podezřelým ze spáchání trestného činu a je-li dán některý vazební důvod, aniž došlo k vznesení či sdělení obvinění – § 76 trestního řádu o zadržení podezřelé osoby.

Prokurátor je povinen zajištěného, který se stal zadrženým (a tedy buď obviněným, nebo podezřelým), do 48 hodin buď propustit na svobodu, anebo rozhodnout o jeho vzetí do vazby (vzít do vazby lze jen osobu, proti které bylo vzneseno nebo bylo sděleno obvinění – § 77 trestního řádu).

Běh 48hodinové lhůty počíná prokurátorovi od okamžiku, kdy mu zadržený byl „odevzdán“ (§ 77 trestního řádu), a odevzdán mu musí být do konce 48hodinové lhůty, podle § 23/2 zákona o SNB, popř. podle §§ 75, 76 trestního řádu.

Je-li vyslýchán zajištěný, který se stal zadrženým (tj. podezřelým), ještě před tím, než byl předán prokurátorovi, musí orgán provádějící výslech dbát přiměřeně ustanovení §§ 91–93, 94 trestního řádu o výslechu obviněného, i když ještě není zadržený obviněn (§ 76/5 trestního řádu).

Úkony při zjišťování totožnosti neznámých osob

Nelze-li totožnost neznámé osoby zjistit jinak, jsou příslušníci SNB oprávněni požadovat strpění nezbytných úkonů, jako je snímání daktyloskopických otisků, fotografování, zevní měření těla a jeho částí a zjišťování zvláštních tělesných znamení (§ 21/1).

Ze znění tohoto ustanovení a jeho návaznosti na předchozí § 20 (o oprávnění požadovat prokázání totožnosti) vyplývá, že objektem úkonů zmíněných v § 21/1 je pouze ona neznámá osoba, jejíž totožnost nelze zjistit jinak. Zákon o SNB zde nestanoví povinnost tyto úkony strpět.

K účelu uvedenému v § 21/1 jsou příslušníci SNB oprávněni požadovat vzorek rukopisu a půjčení věcí, jež mají vztah k totožnosti neznámé osoby. Kdo je o vzorek rukopisu nebo o půjčení věci požádán, je povinen žádosti vyhovět (§ 21/2). O půjčení věci vydá příslušný útvar osobě, orgánu nebo organizaci, které věc půjčily, potvrzení a po nezbytných úkonech je neprodleně vrátí – § 21/3.

Objektem úkonů podle § 21/2 může být jak neznámá osoba, jejíž totožnost nelze zjistit jinak (sepíše podle diktátu několik vět, popř. půjčí věc, jež má vztah k jeho totožnosti), tak i jiná osoba, popř. orgán nebo organizace (půjčí písemnost psanou rukou neznámé osoby, jejíž totožnost je zjišťována, nebo věc, jež má vztah k totožnosti neznámé osoby).

Příslušníci SNB jsou oprávněni činit úkony uvedené v § 21 též při objasňování přečinů, vyhledávání a vyšetřování trestných činů, a to i u osob, na nichž, popřípadě k jejichž škodě byl čin spáchán nebo u nichž bylo zjištěno, že byly přítomny na místě činu – § 22.

Zde jde výlučně o úkony konané příslušníky SNB při objasňování přečinů, vyhledávání a vyšetřování trestných činů (instituty upravované trestním řádem).

Objekty těchto úkonů mohou být vedle osob zmíněných u § 21/1, 2 také osoby činem poškozené a osoby, u nichž bylo zjištěno, že byly přítomny na místě činu.

Před strpěním uvedených úkonů tyto osoby mají právo vědět, jaký konkrétní přečin se objasňuje, popř. jaký konkrétní trestný čin se vyhledává či vyšetřuje.

Tyto osoby nemají povinnost úkony uvedené v § 21/1 strpět, ledaže by tyto úkony byly prováděny podle § 114 trestního řádu a tyto osoby by byly poučeny o povinnosti je strpět s upozorněním na následky nevyhovění (pořádková pokuta do výše Kčs 500,– podle § 66 trestního řádu).

Ustanovení § 22 bývá v praxi často zneužíváno u osob zajištěných podle § 23. Tyto osoby bývají totiž zpravidla během pobytu na CPZ automaticky fotografovány, měřeny a snímají se jim daktyloskopické otisky, aniž by šlo o „nezbytné úkony“ ve smyslu § 22. Takovýto postup je nesprávný, nezákonný a právem je takové úkony nestrpět.

Oprávnění odebrat zbraň

Příslušníci SNB jsou oprávněni přesvědčit se, zda ten, koho předvádějí nebo zajišťují, není ozbrojen, a podle povahy případu zbraň až do dalšího rozhodnutí příslušných orgánů odebrat – § 25.

Nejde o osobní prohlídku, ale výlučně jen o zjištění, zda předváděný nebo zajišťovaný nemá u sebe zbraň. Toto zjištění děje se osaháním těla přes oděv.

Osobní prohlídku lze podle zákona o SNB vykonat pouze v rámci 1. zajišťování ochrany leteckého provozu (§ 26) a 2. oprávnění při výkonu služby na státních hranicích (§ 28), což každý, kdo cestuje letadlem nebo překračuje státní hranice, ví a podle toho se chová.

Jinak lze osobní prohlídku vykonat pouze podle §§ 82–85 trestního řádu a tedy po zahájení trestního stíhání.

Oprávnění k prohlídce dopravních prostředků

Při pátrání po hledaných osobách, zbraních, střelivu, výbušninách, omamných prostředcích nebo odcizených věcech jsou příslušníci SNB oprávněni přesvědčit se, zda se hledaná osoba nebo věc nenachází v dopravních prostředcích – § 27.

„Dopravní prostředek“ může být veřejný i soukromý, hromadný i osobní.

Řidiči dopravního osobního prostředku jsou příslušníci SNB povinni k dotazu sdělit, jaké konkrétní věci či osoby hledají, a na tyto hledané osoby a věci prohlídku omezit.

Rozšiřování prohlídky nad rámec hledaných osob či věcí, popř. nedůvodné průtahy při prohlídce mohou být šikanou, překračováním pravomoci příslušníků SNB.

Zákaz vstupu na určitá místa

Jestliže to vyžaduje účinné zabezpečení veřejného pořádku nebo jiný zájem státu, jsou příslušníci SNB oprávněni přikázat každému, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupoval na určená místa anebo se na nich nezdržoval – § 29. Ze znění tohoto ustanovení je patrno, že zákonodárce měl na mysli jen zcela mimořádné případy, jež předem nelze určitě vymezit. Nicméně jak „účinné zabezpečení veřejného pořádku“, tak „jiný zájem státu“ jsou pojmy činící toto ustanovení gumovým.

Může jít o případy asi tohoto druhu: unikající plyn hrozící výbuchem, místo dopravní nehody, místo se stopami trestného činu, místo demolice budov pomocí výbušnin, místo prodlévání či průjezdu hlav cizích států, místo zákroku příslušníků SNB, místo, kde se udála, udává či udá živelná pohroma apod.

Toto místo musí být dostatečně určené. Zákaz sám je dočasný a může trvat jen nezbytně nutnou dobu.

Určeným místem může být jen zásadně místo veřejné. Jen zcela výjimečně jím může být i místo soukromé (osobní).

Byt (popř. obytná místnost) může být určeným místem jen v těchto případech:

1. vykonává-li se v něm domovní prohlídka podle §§ 82–85 trestního řádu; zákaz vstupu či zdržování se zde nemůže platit pro osoby, které se podle trestního řádu domovní prohlídky mají právo zúčastnit; zákaz trvá od započetí prohlídky do jejího skončení.

2. Má-li se v něm konat ohledání místa činu podle § 113 trestního řádu; např. když v bytě byla spáchána vražda; zákaz trvá až do skončení ohledání;

3. skrývá-li se v bytě ozbrojená osoba, proti níž příslušníci SNB zakročují; zákaz trvá až do jejího zajištění;

4. je-li v bytě či v jeho blízkosti pekelný stroj; zákaz trvá až do jeho zneškodnění odborníkem; obdobně uniká-li v bytě plyn a hrozí výbuch, a další možné případy tohoto druhu.

Nezbytnost zákazu vstupu do určeného bytu a setrvání v něm bude jistě každým pochopena a respektována ihned bez dalšího po podání vysvětlení příslušníka SNB.

Zákazy vstupu do bytu mimo uvedené případy by byly překročením, resp. zneužitím pravomoci příslušníků SNB a mohly by zakládat skutkovou podstatu několika trestných činů v jednočinném souběhu.

Podle praxe v posledních letech zneužívají v Praze příslušníci SNB ustanovení § 29 k zabraňování vstupu do bytů tzv. jinak smýšlejících. Takovým bytem např. po dlouhou dobu byly byty dr. L. Hejdánka, ing. P. Uhla, V. Havla, prof. J. Hájka aj. 25. 1. 1980 byl byt herečky V. Chramostové na několik hodin takovým bytem, pár dní nato na několik hodin byt A. Šabatové. V těchto případech příslušníci SNB do bytu kromě jeho uživatelů nepouštěli buď vůbec nikoho, popř. tam pouštěli současně nejvýš 2 osoby, resp. zabraňovali, aby v bytě byly současně více než dvě osoby (zřejmě k číslu dvě dospěli podivnou aplikací zásady tres faciunt collegium). Některým osobám, např. na jaře 1979 V. Havlovi, zase zabraňovali z bytu vycházet, čímž pro něj určeným místem ve smyslu § 29 učinili celý svět s výjimkou těch několika čtverečních metrů bytu. (Zde současně uplatňovali zákaz vstupu.)

Takovýto postup příslušníků SNB nemá oporu v zákoně, je nejen nezákonný, ale přímo trestný.

Oprávnění otevřít byt

Je-li důvodná obava, že je ohrožen život nebo zdraví anebo hrozí-li škoda většího rozsahu na majetku, jsou příslušníci SNB oprávněni otevřít byt, vstoupit do něho a provést v souladu s tímto zákonem potřebné služební úkony – § 30/1. O těchto služebních úkonech příslušníci SNB sepíší úřední záznam a vyrozumí neprodleně uživatele bytu – § 30/2.

Jde o zcela mimořádné oprávnění pro jednání, které by jinak – nebýt tohoto výslovného oprávnění – bylo činěno v rámci krajní nouze (§ 14 trestního zákona). Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže by bylo možno toto nebezpečí odvrátit jinak, anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný anebo závažnější než ten, který hrozil.

Oprávnění podle § 30/1 má na mysli případy, kdy uživatelé bytu nejsou doma, popř. jsou doma, ale nemohou otevřít (např. jsou v bezvědomí, spoutáni, tvrdě spí apod.) a v bytě např. vypukl požár, uniká plyn atd. Vždy by zde v praxi mělo jít o případy, které by jinak pokryla zmíněná krajní nouze, a v žádném z těchto případů by se uživatelé bytu jistě nedivili či se nad ním rozhořčovali, ba naopak nezakročení by pokládali za nesprávné (a to objektivně i tehdy, pokud by jim takový zákrok zabránil dokonat sebevraždu).

Že jakékoli zneužívání tohoto oprávnění je nezákonné a může zakládat trestnou činnost, je nabíledni.

Rozpuštění veřejného shromáždění, manifestace nebo průvodu

Služební zákrok směřující k rozpuštění veřejného shromáždění, manifestace nebo průvodu provádí útvar SNB na základě rozhodnutí příslušného národního výboru. Bez tohoto rozhodnutí může služební zákrok provést, pokud účastníci veřejného shromáždění, manifestace nebo průvodu páchají trestný čin, přečin nebo přestupek; o služebním zákroku vyrozumí neprodleně příslušný národní výbor – § 40.

S ohledem na nezákonnou praxi nutno alespoň upozornit na to, že např. soukromá herecká vystoupení V. Chramostové v jejím bytě, popř. v bytě jejího přítele, nebo čajový večírek pořádaný A. Šabatovou pro její přátele v jejím bytě nejsou veřejným shromážděním, manifestací či průvodem! Nemohou být tedy rozpouštěna podle § 40, ani jejich účastníkům nemůže být zabraňováno ve vstupu do hostitelského bytu podle § 29! Opak je nezákonný a trestný.

Odnětí věci v řízení o přestupku

Příslušníci SNB jsou oprávněni po předchozí marné výzvě k vydání odejmout věc, o níž lze důvodně mít za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo může být zabrána – § 31/1.

O odnětí věci se sepíše úřední záznam a osobě, jíž věc byla odňata, se vystaví potvrzení o odnětí věci – § 31/2.

Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku – § 31/3.

Není-li v řízení o přestupku vysloveno propadnutí nebo zabrání věci, jsou příslušníci povinni věc neprodleně vrátit – § 31/4.

Kdy v řízení o přestupku může být vysloveno propadnutí věci nebo její zabrání, upravuje ustanovení § 26/2, 3 zákona č. 60/1961 Sb. o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku (zákon o přestupcích).

Národní výbor může vyslovit propadnutí věci, která náleží tomu, kdo se přestupku dopustil, a které bylo použito ke spáchání přestupku nebo která byla přestupkem získána, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku nebo jiný obecný zájem – § 26/2 zákona o přestupcích.

Věc, která nepatří tomu, kdo se přestupku dopustil, může být zabrána, jestliže jí bylo použito ke spáchání přestupku a ohrožuje-li bezpečnost osob nebo majetku nebo mravnost. Taková věc může být zabrána i v tom případě, náleží-li tomu, kdo se přestupku dopustil, jestliže ho nelze volat k odpovědnosti – § 26/3 zákona o přestupcích.

Přitom propadnutí nebo zabrání věci nelze vyslovit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku – § 26/4 zákona o přestupcích.

Co je přestupek, upravuje § 6 zákona o přestupcích (§ 15 zákona o přestupcích v oboru zahraničního obchodu a v oboru celním byl zrušen a nahrazen zákonem č. 44/1974 Sb. – celní zákon).

V praxi se stává, že ustanovení § 31 zákona o SNB o odnětí věci je nezákonně zneužíváno. Tak např. při pohřbu ing. Václava Havla v roce 1979 došlo po skončení smutečního obřadu k zákroku, který vzbudil veřejné pohoršení: na dvoraně strašnického krematoria byly příslušníkem StB násilně odňaty filmy Ivanu Kynclovi a Jiřímu Bednářovi, kteří k žádosti pozůstalých smuteční obřad fotografovali; nebylo jim samozřejmě vystaveno žádné potvrzení, ani o věci nebyl sepsán úřední záznam. I. Kyncl a J. Bednář se přirozeně zmíněným fotografováním nedopustili žádného přestupku, jejich filmy se smutečním obřadem nebyly přestupkem získány ani jich nebylo použito ke spáchání přestupku, a to zcela očividně. Uvedený příslušník SNB tak překročil svou pravomoc, vzbudil veřejné pohoršení mezi smutečními hosty aj. návštěvníky krematoria a dopustil se krádeže. Přes tento nezákonný zákrok se pár dní nato objevily fotografie z pohřbu ing. Václava Havla zcela legálně v zahraničním tisku. Naštěstí ne každé nezákonné jednání je korunováno plným úspěchem.

Použití mírnějších prostředků (hmaty a chvaty sebeobrany, slzotvorný prostředek, obušek, pouta, služební pes, proud vody, vytlačování vozidly, úder zbraní, výstraha a varovné výstřely do vzduchu) a použití zbraně upravují §§ 32–36 zákona.

Oprávnění požádat o pomoc

Příslušníci SNB jsou oprávněni v nebezpečí požádat každého o pomoc. Kdo byl požádán o pomoc, je povinen ji poskytnout; nemusí tak činit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo blízkou osobu – § 49.

Z obratu „v nebezpečí“ je patrno, že se jedná o zcela mimořádné případy – např. obecné ohrožení v případě požáru, velká dopravní nehoda apod., stačí ohrožení života či zdraví jediné osoby, např. tonoucí dítě.

Půjde vesměs o případy, kdy poskytnutí pomoci bude lhostejno, zda právní, občanskou nebo lidskou povinností.

Povinnost mlčenlivosti

Každý, koho útvary nebo příslušníci SNB požádají v mezích tohoto zákona o poskytnutí pomoci a tuto pomoc poskytne, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadavkem nebo poskytnutou pomocí dověděl – § 60/2.

Oprávnění požádat o pomoc a povinnost pomoc poskytnout upravuje výhradně § 49. Povinnost mlčenlivosti se tedy výlučně vztahuje na poskytnutí pomoci podle tohoto ustanovení.

Povinnost mlčenlivosti ukládá zákon přirozeně příslušníkům SNB (§ 60/1). Tato povinnost je služební, současně však uložena i „v zájmu zúčastněných osob“. To znamená, že zjistí-li příslušníci SNB např. při sledování osoby, že je manželovi nevěrná, porušují ústavní § 60/1, pokud to druhému manželovi (sledované osoby) sdělí, neboť touto indiskrecí mohou narušit jejich manželství. (Takové případy se už v praxi staly.)

Stížnost na postup příslušníků SNB

S výjimkou kusého již citovaného § 15/2 není tento problém zákona o SNB upraven. Podle jiných právních předpisů skýtají se dotčenému občanovi tyto prostředky:

1. stížnost dle vyhlášky o stížnostech pracujících; lze ji podat náčelníkovi příslušného útvaru SNB, nadřízenému útvaru, inspekci Ministerstva vnitra ČSR, popř. ČSSR.

2. trestní oznámení; lze ho podat obvodové vojenské prokuratuře, vyšší vojenské prokuratuře, Generální prokuratuře ČSR, ČSSR. (Pro vyšetřování trestných činů příslušníků SNB je příslušnou vždy jen vojenská prokuratura.)

Orgán, kterému byla stížnost, popř. trestní oznámení zasláno, je povinen stěžovateli (oznamovateli) potvrdit příjem stížnosti (trestního oznámení) a vyrozumět ho písemně o výsledku šetření v dané věci. Pokud tak neučiní, je to důvodem ke stížnosti nadřízenému orgánu.

Pro orgány zde platí zásada oficiality. Z moci úřední je jejich povinností každou stížnost řádně přešetřit.

Nutná obrana před nezákonným zákrokem příslušníka SNB

Podle § 13 trestního zákona „čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečí útoku.“

Podle §§ 155, 156 trestního zákona (útok na veřejného činitele) se poskytuje zvýšená ochrana veřejným činitelům při výkonu nebo pro výkon jejich pravomoci. Veřejný činitel, který překračuje svou pravomoc, nepožívá této zvýšené ochrany a může se současně dopouštět trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 trestního zákona v eventuálním jednočinném souběhu s dalšími trestnými činy, např. ublížením na zdraví, krádeží, omezováním osobní svobody atd.

Proti příslušníkovi SNB, který překračuje svou pravomoc, lze použít těchto prostředků jako proti kterémukoli narušiteli práva. V případě fyzického útoku hrozícího nebo trvajícího lze se přiměřeně bránit v rámci nutné obrany podle § 13 trestního zákona (za předpokladu, že příslušník SNB překračuje svou pravomoc.

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 3 (1980), č. 4, s. 1–8.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	4
Měsíc	3
Rok	1980
Zpracovaný	true
OCR	false