Poslední rozloučení s Jiřinou Šiklovou 2021
Už je to 4 roky, co jsme se rozloučili s disidentkou a socioložkou Jiřinou Šiklovou (17. června 1935 – 22. května 2021). Poslední rozloučení proběhlo ve čtvrtek 3. června 2021 v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze.
Na obřadu celebrovaném Tomášem Halíkem vzpomínali přátelé Jiřiny Šiklové mimo jiné na její odvahu, houževnatost a soucit se slabými, které projevovala po celý svůj život – ať už v disentu nebo jako veřejná intelektuálka po roce 1989. Vybíráme úryvky z projevů bývalého politika Petra Pitharta a spisovatelky Jany Hradilkové – první s Jiřinou udržoval při životě přesun literatury a korespondence přes železnou oponu, druhá s ní spoluzaložila v roce 1991 obor Gender Studies. Úryvky dostatečně vypovídají o osobnosti Jiřiny Šiklové a nepotřebují další komentář.
Petr Pithart:
„Starost o bližní, vposledu práce na stmelování společnosti. Na soudržnosti národa – to byl pro Jiřinu celoživotní imperativ. Starala se o ty na kraji společnosti, o staré lidi, matky v tísni, o Romy, uprchlíky z Čečny, i o ty bez papírů, o všechny, kteří na tom nebyli dobře.“
„(…) vám/nám ještě [Jiřina Šiklová] opatřovala duchovní, intelektuální potravu, abychom si nezoufali a hlavně abychom nezhloupli, když moc zabouchla všechna vrata a ucpala okna, svět měl zmizet, ale my byli pořád hladoví po čtení. Byl jsem u toho, svědčím, byly toho metráky a metráky četby, nakonec snad i nějaká tuna… Však to také trvalo roky.“
„Jiřina také sama psala do samizdatových a exilových periodik – vždycky pod jménem nějaké české řeky – Vltava, Otava, Nežárka… A tak vyschlou českou duchovní krajinou protékaly řeky a říčky a osvěžovaly ji nesentimentálním, povzbudivým hlasem realistické české socioložky. Měla svůj vlastní styl, svá témata. Psala tak říkajíc „vod rány“. Programově nesentimentálně.“
„Prokecali jsme spolu větší půlku života. Jiřina – svědčím – byla živá, vnímavá, citlivá žena, napojená na sociální nervy národa. Za tvou extrovertností, Jiřino, a často hranou cyničností byla skryta právě citlivá duše vnímavé ženy.“
„Byla to čistá služba, těžká služba – Jiřina sama byla zcela bez ambicí. V Thomayerově nemocnici byla dlouhá léta k dispozici lékařům, pacientům i lékařské vědě. Vrátila se pak na fakultu, kde v pětašedesátém založila sociologická studia. Pak, po dvaceti stojatých letech bylo třeba udělat další krok, aby sociologie dostala praktický smysl. Založila katedru sociální práce. Oslovovala tak v úhrnu jak horní intelektuální patra společnosti, tak i sociální přízemí a suterény. Aby to dohromady dávalo společnost, národ – ten nejširší obsáhnutelný mančaft. To je zřetelně masarykovská logika – praktická etika, užitá sociologie.“
Jana Hradilková:
„Naučila jsi mne dívat se na věci z druhých stran – a proto se ptám: Není snad odchod drahého člověka tak trochu dar, ve smyslu požehnání? Emoce ze ztráty fyzické přítomnosti je dočasná – ale radost z lidského života jako uceleného uměleckého díla je trvalým zdrojem zápisu dat do našeho vědomí. A že jich tu po Tobě zůstalo… Všechna témata, která jsi v nepřetržitém dialogu se světem a lidmi otvírala, žila, myslela a pracovala, pokaždé v jedinečné situaci, tu totiž stále jsou – pokračují.“
„Škála tvých komunikačních triků, fines a strategií byla unikátní. Nebo schopnost bezprostřední syntézy vědomostí, živých vzpomínek, emocí a zároveň vědomí povahy adresáta. Stejně tak Tvoje pracovitost a schopnost okamžité, bezprostřední reakce typu „Král je nahý“ s energií špuntu vystřeleného z láhve šampusu. Pokud jde ovšem o hlubší obsah slova „prdlost“ nějaké paralely se mezi námi nejspíš najdou… Asi spočívají v jistém druhu neúnavné potřeby pozorovat a vnímat člověka ve všech situacích, učit se za pochodu a přitom hecovat lidi kolem sebe k činorodosti.“
„V posledních letech jsi často vyjadřovala obavu, že staré odchází, aniž by bylo pořádně zaznamenáno a zachováno dalším generacím. Ujišťuji Tě, že nemusíš mít strach. Není to jen o množství napsaných knih, nahraných rozhovorů, natočených filmů, veřejných debat a přednášek. Je to zakódované v Tvém – troufám si říci hluboce láskyplném – přístupu k lidem, v Tvém JAK.“
Odkazy
Fotografie z posledního rozloučení s Jiřinou Šiklovou.
Celý text Petra Pitharta Nad rakví Jiřiny Šiklové.
Celý text Jany Hradilkové: Otevřený dopis Jiřině na nebesa. Na vědomí pozemskému mančaftu.
