P7/8

1977, 22. leden, Praha. – Z referátu Rudého práva o projevu předsedy Federálního shromáždění ČSSR Aloise Indry na konferenci Čs. strany socialistické 21. ledna 1977.

[…] S vítězným postupem socialismu – řekl dále – se nenávist nepřátel Sovětského svazu rozšířila i na ostatní socialistické země. Buržoazní vládcové a jejich přisluhovači hledají pomocníky uvnitř socialistických zemí. Ne názory milionů pracujících, ale řeči jednotlivých tzv. disidentů vydávají za „veřejné mínění“. A aby tyto nečisté prameny nevysychaly, tak své služebníky nejen inspirují, nejen koordinují jejich činnost, ale pro jistotu podporují jejich „demokratické uvědomění“ nemalými finančními částkami.

Do kategorie pokusů o rozklad socialismu patří i akce kolem takzvané charty 77. Ještě nemohla vymizet z paměti doba, kdy nejeden ze signatářů hrál prim v našem politickém životě, kdy monopolně ovládli sdělovací prostředky a vydávali se za mluvčí československého lidu. Opravdu tehdy respektovali demokratická pravidla, byli tolerantní vůči svým odpůrcům, dávali možnost svobodně vystupovat těm, kteří s nimi nesouhlasili?

Organizovat protispolečenskou a protistátní činnost, porušovat zákony a vydávat se přitom za jejich nejpovolanější vykladače a ochránce – k tomu je třeba opravdu notné dávky cynismu. Nápadně to připomíná rčení o zloději, který křičí „chyťte zloděje“.

A ti, kdo se na Západě tak „starají“ o „svobodu, právo a spravedlnost“ v naší zemi, by těmto vznešeným pojmům posloužili mnohem lépe, kdyby pečlivěji zametali před vlastním prahem.

Českoslovenští občané vědí, dodal soudruh Indra, že nejlepší službou socialismu a nejpádnější odpovědí rozvracečům je soustředění sil na plnění budovatelských úkolů a upevňování morálně politické jednoty celé společnosti.

Pole