P10/10

1982, září, Praha. – Reakce signatářů Charty 77 na kritiku činnosti Charty 77.

Otevřený dopis nejen těm, kteří v poslední době vyslovili dobře míněné připomínky k činnosti Charty 77, ale i všem těm, jimž není lhostejnou věc občanské odpovědnosti.E1Otevřený dopis byl především bezprostřední reakcí na samizdatový článek O hnutí občanské svépomoci kriticky, který vyšel pod pseudonymem Martin Středa(Petr Příhoda)v pařížském Svědectví, roč. 17 (1982), č. 66, s. 263–273, odkud ho převzal francouzský časopis l’Alternative a uveřejnil pod názvem Sebekritika Charty, proti čemuž se ohradili mluvčí Charty 77 (viz D218 z 25. 11. 1982). V článku se hovořilo o nedostatcích Charty 77, např. o její izolovanosti, jednostrannosti, malé pozornosti širší veřejnosti apod. Četné kritiky Charty 77 přinášela i exilová periodika. O tom viz Lederer, J.: Charta 77 v zahraničí, Národní politika, 1982, č. 11 (listopad-prosinec), s. 1. Na článek Martina Středy obšírně odpověděl J. Vladislav.

V poslední době se vyskytly hlasy, které z dobré vůle kriticky hodnotí dosavadní činnost Charty 77. Tak někteří soudí, že Charta 77 po celou dobu své téměř šestileté existence žije v iluzorní představě o tom, že je možné vést dialog s mocí, a jiní připojují, že bláhově věří v mocenské opětování svého stále zdůrazňovaného respektu k zákonnosti. Dokladem toho se zdá být ta skutečnost, že doposud na dopisy a dokumenty, které Charta 77 adresovala a adresuje těm či oněm reprezentantům mocenské struktury, nepřišla ani jediná úřední odpověď.

To je smutná pravda, neznehodnocující však úsilí Charty 77. Neboť si asi málokdo ze signatářů Charty 77 dělal při svém veřejném přihlášení k této občanské aktivitě iluze, že moc ji má za partnera v dialogu, jemuž je třeba odpovídat. Charta 77 přece nevede dialog s anonymním mocenským aparátem, i když adresátem četných dokumentů jsou příslušná úřední místa, nýbrž s každým občanem našeho státu, ať už stojí výše či níže na žebříčku našeho národního společenství, ať se ztotožňuje či nikoli s aktuálním stavem věcí v naší vlasti. Proto pokračuje a musí pokračovat ve svém rozhovoru, který zdaleka není jednostranný, jak by se navenek mohlo zdát, nýbrž který tím, že je svědectvím občanské zodpovědnosti, nalézá nemalé množství partnerů v hlasech svědomí, k nimž se obrací. Jakožto svědčení míří tedy dokumenty Charty 77 i k těm, kteří jí mezi obyvatelstvem „fandí“, avšak sami sebe vyčleňují z občanské povinnosti svědčit, protože prý taková aktivita je nerozumně idealistická, že stejně nic nedokáže, že mocenskou strukturou stejně nepohne, že těch „svědků“ je na to málo apod. Jako by nevěděli, že k tomu, aby bylo vydáno svědectví občanské zodpovědnosti o ubližování bližnímu, o devastaci přírody, o problematickém hospodaření, o nedemokratickém reglementování, o zkostnatělém byrokratickém aparátu či o jiných pozoruhodných skutečnostech našeho společenského života nejednou v historii lidstva stačil jediný pravdivý, spravedlivý, ale neustrašený a neoportunní hlas! I když byl třeba jen jeden, přece byl univerzální: byl za všechny!

Ano, Charta 77 akcentuje legalitu, ať už se úředně se zákony zachází jakkoli lehkovážně. Vždyť to, čím společenství Charty 77 vzniklo, byly podpisy na prohlášení, jímž se signatáři zavazovali stát za věcí lidských a občanských práv. Nadto: není právě zákonnost to, co má vázat lidskou libovůli? Legalita se ze své podstaty vymyká eventuálním momentálním nezákonným chutím moci: vždyť nespravedlnost např. policejních, zaměstnaneckých či soudních šikan se především posuzuje vzhledem k dané soustavě zákonů. Říká se, že naše zákony „jsou gumové“. Pokud se ten či onen zákon vytrhne ze souvislosti a užije se podle pokynů těch, co stojí u kormidel mocenské struktury, tak, aby výsledek dopadl podle nadekretovaného přání, tedy takto jsou „gumové“ všechny zákony – to všude na světě. Avšak zákonnost znamená respekt k celé soustavě našich zákonů, a k nim patří přece též přijaté pakty o lidských a občanských právech a jim odpovídající ústavní záruky, jakož i jiné legislativně závazné dokumenty. Každý jednotlivý zákon pak musí být poměřován vzhledem k celku všech zákonů, a to tak, aby jeden zákon nemohl být použit proti druhému zákonu, takže by ve skutečnosti likvidoval jeho podstatu. Použití jedné zákonné normy nesmí být tudíž v protikladu k zárukám, které skýtá jiná platná zákonná norma. Naše dosavadní legislativní platná soustava stále ještě umožňuje usilovat o její dodržování, neboť zahrnuje všeobecně mezinárodně přijaté a morálně fundované principy lidské spravedlnosti, jakkoli byla již několikrát upravována podle dobových potřeb mocenské garnitury.

Není snad zapotřebí připomínat, že Charta 77 se k legalitě hlásila právě v onom všeobecně závazném morálním slova smyslu a že v rámci historicky dané legislativní soustavy prosazovala právě ty zákonné podklady, k nimž se úřední místa hlásívají velmi nerada a jež se snaží vykládat a používat v posunutém duchu. Takže je snad zcela zřejmé, že si doposud Charta 77 žádné iluze co do aktuálního stavu nedělala a nedělá.

Na adresu Charty 77 bylo též poznamenáno, že je málo „buditelská“. Není jasné, co se tím míní, když historická realita je taková, jaká je, když prostředky, které jsou k dispozici, jsou takové, jaké jsou, když cesta, která je dána oním původním prohlášením, pod něž se signatáři podepisovali a podepisují, je taková, jaká je. Charta 77 je nadále společenstvím lidí, kteří zdvihali a zdvihají svůj hlas ve jménu své občanské odpovědnosti za zákonnost, za lidskost, za slušnost, za skutečnou otevřenost kritiky a za to, aby byl dán a dáván průchod úsilí o pravdu naší situace v celku i částech, o spravedlnost pro nespravedlivě postihované, ať jde o větší či menší množství lidí nebo třeba i o jediného.

Shrnujeme: Kritici praví, že Charta 77 je málo buditelská, jiní, že je příliš legalistická, a jiní, že bláhově usiluje o dialog s mocí. Odpovídáme: na masové buditelství nám situační danost neskýtá příslušné prostředky, i když si troufáme tvrdit, že buditelský étos nechybí. Proti nezákonnosti nelze v duchu původního dokumentu Charty 77, jemuž jsme co signatáři zavázáni, stavět násilí, nelze činit nic jiného než hájit zákonnost, respektive ty části naší právní soustavy, na něž současná exekutiva málo dbá nebo nedbá vůbec a které se týkají lidských a občanských práv. A konečně: Charta 77 nevede dialog jen s „mocí“, nýbrž se svědomím každého našeho občana.

Signatáři Charty 77

Zdroj
  • ČSSD, sb. Charta 77. – Strojopis, fotokopie.
Plné znění
E1.Otevřený dopis byl především bezprostřední reakcí na samizdatový článek O hnutí občanské svépomoci kriticky, který vyšel pod pseudonymem Martin Středa(Petr Příhoda)v pařížském Svědectví, roč. 17 (1982), č. 66, s. 263–273, odkud ho převzal francouzský časopis l’Alternative a uveřejnil pod názvem Sebekritika Charty, proti čemuž se ohradili mluvčí Charty 77 (viz D218 z 25. 11. 1982).
V článku se hovořilo o nedostatcích Charty 77, např. o její izolovanosti, jednostrannosti, malé pozornosti širší veřejnosti apod. Četné kritiky Charty 77 přinášela i exilová periodika. O tom viz Lederer, J.: Charta 77 v zahraničí, Národní politika, 1982, č. 11 (listopad-prosinec), s. 1. Na článek Martina Středy obšírně odpověděl J. Vladislav.
E2.Text vyšel tiskem: Studie, (1983, č. 87, 88, 89, III–V, s. 374–376; Svědectví, roč. 17 (1983), č. 68, s. 669–670.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Měsíc9
Rok1982
Zpracovanýtrue
OCRfalse