Opis stížnost Milana Hübla generálnímu prokurátorovi ČSSR Jánu Feješovi ve věci omezování svobody a osobní prohlídky 11. února 1977 v Bratislavě, 1977, 19. února, Praha

Generální prokurátor ČSSR
JUDr. Ján Feješ
Praha

Doc. Milan Hübl CSc.
Na Březince 14
150 00 Praha 5

Věc Stížnost pro porušení zákona 

Podávám federální prokuratuře stížnost pro porušení zákona, kterého se dopustily orgány Federálního ministerstva vnitra v Bratislavě dne 11.2.1977. Porušení zákona se týká:

a)  par. 231 odst. 1 trest. zákona o omezování osobní svobody
b)  par. 83 odst. 1, 3 trest. řádu o podmínkách provedení osobní prohlídky a době doručování souhlasu prokurátora

ad a)
11. února 1977 jsem byl v Bratislavě v Mišíkově ulici v brance vily A. Dubčeka – mého nemocného přítele, kterého jsem přijel navštívit na jeho pozvání! – odtažen za ruku neznámým mužem, který se mi později legitimoval služebním průkazem StB. Po legitimování jsem byl odvezen na MS SNB v Bratislavě, Februárového víťazstva 53, a po dlouhém čekání v 17.30 podroben osobní prohlídce. V 18 hodin jsem byl propuštěn s výzvou, abych okamžitě odejel z Bratislavy, s pohrůžkou: „Ak sa pokúsite ešte raz navštíviť ten dom (A. Dubčeka), zle to s vami skončí!“ Vzhledem k tomu, že Bratislava není v hraničním ani vojenském pásmu, kam by byl zakázán vstup bez zvláštního povolení, nebyl rovněž vydán jiný zákaz vstupu do Mišíkovy ulice, ani neexistuje jiné zákonné ustanovení o zákazu navštěvovat nemocné přátele, navíc když nás pozvali, jde o zcela evidentní omezování osobní svobody. Navštěvuji Bratislavu od útlého dětství a jediná doba, kdy mi bylo zabraňováno ve vstupu tam, byla léta 1939–45 – v době „farské republiky“. Výhrůžka je o to absurdnější, že vzhledem k ustanovením ústavního zákona o federaci o občanství podle místa rodiště jsem vlastně občanem SSR.

ad b)
Osobní prohlídka byla provedena přes můj protest a bez předchozího souhlasu prokurátora. Usnesení o osobní prohlídce mi nebylo ani dodatečně doručeno do 48 hodin od jejího vykonání, ale až za týden, v pátek 18. února. V daném případě nebyl orgán StB vůbec oprávněn vydat takové usnesení bez souhlasu prokurátora, což dokazuje fakt, že ani takový souhlas nedostal. Při domovní prohlídce mi bylo odebráno několik písemností politické povahy – viz položka č. 3–6 protokolu o osobní prohlídce z 11.2.1977, ČVS 3/120-1977. Navíc došlo (viz položka 1–2) dokonce k odebrání Volksstimme z 30.1.1977 – dovnitř vložen list Volksstime ze 4.2. – a celého čísla Volksstimme z 9.2.1977, tedy deníku KS Rakouska, který lze volně koupit u všech větších novinových stánků PNS. Uvedená čísla jsem zakoupil a StB naprosto nic neopravňovalo k zabavení, takže šlo o zjevnou zvůli! Žádám o neprodlené vrácení všech zabavených věcí. Dodatečně doručený protokol obsahuje navíc nesprávné časové údaje o započetí prohlídky – v 15 hod. –, ač zadržen jsem byl asi v 16.10, samotná prohlídka byla zahájena okolo 17.30 a budovu jsem opouštěl asi v 18 hod., takže i časový údaj o ukončení v 15.30 neodpovídá skutečnosti.

K politickému meritu celého případu jsem se vyslovil již 12.2. v protestu adresovaném předsednictvu ÚV KSČ. Zde bych chtěl dr. Fejéšovi připomenout jen juristickou zásadu o jednotném výkladu zákona. Nebyla-li návštěva u politicky proskribovaného přítele a převzetí jeho článku či dokumentů politické povahy zákonným důvodem k zákroku tehdy, nemůže být ani dnes. Dr. Fejéš dobře ví, které dopisy dr. Husáka či L. Novomeského adresované ÚV KSČ sám přejímal a dál předával zcela beztrestně, a neméně dobře zná, kterým dalším osobám je v letech 1963–68 dr. Husák předával.

Na závěr bych chtěl upozornit na další nezákonné praktiky StB ve vztahu k mé osobě. Různým osobám je při výsleších a pohovorech s StB (např. dr. Jiřímu Hájkovi) naznačováno, jako bych měl být v r. 1972 vlastně souzen pro „špionáž“. Jak známo, po celou dobu vyšetřování, tím spíše u soudu Městského i Nejvyššího ČSR, nebyl předložen jediný dokument takové povahy, nemám-li za něj považovat výroky vyšetřovatele o tom, že Vercers je „imperialistický agent“ a rozhovor s ním lze brát jako poskytování informací „špionážní povahy“. Naopak v žalobě sestavené Generální prokuraturou ČSSR byly jako důkazy mé podvratné činnosti uváděny články z l‘Humanité, především články a interview Georges Marchaise „K Husákovým projevům na XXIV. sjezdu KSSS“. Pokud by měly orgány StB skutečné důkazy, které nepředložily, podléhají disciplinárnímu řízení, ale pokud to tvrdí bez důkazu, dopouštějí se porušení zákona. Pokud je to špionománie, patří to do kompetence psychiatrů. Když byl Vlado Clementis odsouzen jako trojnásobný agent – britský, americký i francouzský, nebyl o tom soudu předložen jediný důkaz a při zpětném prošetřování nezákonností 50. let mi před barnabitskou komisí ÚV KSČ Bruno Köhler na dotaz, podle jakých dokumentů písemné povahy či svědectví bylo vzneseno obvinění Clementise a spolu s ním dr. Husáka ze špionáže a velezrady, koktavě přiznal, že žádné důkazy a svědectví takové povahy neexistují, ale že mu to napověděl jeho třídní instinkt.

Pokud by měly za důkaz sloužit instinkty, byl by to návrat k zákonům džungle.

Milan Hübl, v. r.

Pole

NázevHodnota
ŘadaCharta 77 na Slovensku
AutorHÜBL, Milan
Den19
Měsíc2
Rok1977
PředmětStB
Charta 77
Jazykčeský
Zpracovanýfalse
OCRfalse
Typdokument
ZdrojAMV Praha, V-33766 MV, ČVS-3/120-77, sv. 14, l. 73–75.