D389

1987, 14. duben, Praha. – Dopis delegátům 11. sjezdu Revolučního odborového hnutí. (Dokument č. 30/87)

Vážené delegátky, vážení delegáti,

obracíme se k Vám a Vaším prostřednictvím ke všem členům československého odborového hnutí – jménem Charty 77.E1XI. všeodborový sjezd se konal 14.–17. dubna 1987 v Praze za účasti 1900 delegátů. Domníváme se, že úsilí odborů a úsilí obránců lidských práv by mělo směřovat ke společnému cíli: k větší sociální, politické a duchovní svobodě člověka.

Odborové hnutí se zrodilo v Anglii a podnět k němu dala skupina lidí, jimž se říkalo chartisté. Jejich zásluhou byl roku 1833 přijat první zákon o práci mládeže v továrnách, v roce 1836 prosadili chartisté větší svobodu tisku, v roce 1837 zlidštění trestního práva a v roce 1847 uzákonění desetihodinové pracovní doby. Kromě toho usilovali o demokratizaci tehdejšího volebního systému a britského parlamentarismu vůbec. Ti, kdo dali podnět ke vzniku evropského odborového hnutí, byli skutečnými průkopníky sociálních a politických práv a zanechali za sebou viditelnou stopu.

Zamyslíme-li se z tohoto hlediska nad posledními sedmnácti lety čs. odborů, nenajdeme tu žádnou srovnatelnou iniciativu v oblasti hospodářské politiky, v oblasti sociálního zákonodárství, nemluvě už o politických a občanských právech. I návrh na přestavbu hospodářského systému byl nedávno veřejnosti předložen bez samostatného odborového stanoviska. A přitom bylo k čemu se vyjádřit: k otevřené otázce samosprávy, k závažným sociálním problémům, které tu vyvstávají, i k tomu, jak si odbory svou příští roli samy představují. Zato byl současně s ohlášením přestavby do čela pětimilionového ROH dosazen muž, který má za sebou činnost diplomata, ale jako odborářského vůdce ho nikdo nezná.E2Ve funkci předsedy Ústřední rady odborů vystřídal Karla Hoffmanna bývalý velvyslanec v Moskvě Miroslav Zavadil.

Moderní vývoj dal odborům za úkol být na stráži práv pracujícího člověka, bránit jeho nárok na spravedlivou odměnu, na bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky, na rozumné vymezení pracovní doby. A nejen to: kdo jiný než právě odbory by měly dbát také o to, aby zaměstnanci nebyli diskriminováni pro svůj původ nebo přesvědčení, ale aby byl každý hodnocen podle výsledků své práce a podle svých charakterových a odborných kvalit.

Jak ale vypadá posledních sedmnáct let činnosti ROH? Předně nejsou odboráři svým vedením informováni o skutečných změnách životních nákladů. Mohli by se to dovídat názorně, kdyby dostávali informace o tzv. spotřebním koši průměrné české a slovenské rodiny, o pohybu reálných mezd a jiné. Takové informace ale většina odborářů nedostává. Pokud takové informace lidem chybějí, mohou sdělovací prostředky do nekonečna poukazovat na nepřetržitý vzestup nominálních mezd a tvrdit, že životní úroveň obyvatelstva neustále stoupá. Ve skutečnosti životní úroveň u nás v důsledku inflačních tendencí stagnuje a u některých skupin obyvatelstva dokonce klesá.

A jak se to má s pracovní dobou a s bezpečnými a zdravotně nezávadnými podmínkami práce? Zámečník Antonín Malý ze závodu Kompresory, ČKD Praha, říká: „Kdo zná například naše závody ve Vysočanech, musí si položit otázku, co bude, když závody jako je Lokomotivka, Trakce, Kompresory a další nebudou plnit plán, protože jejich situace ve výrobní základně je na hranici únosnosti. To přece nelze řešit tím, že již v plánu budeme stavět na vysoké přesčasovosti…“ Ing. Michal Kalcun, ekonomický náměstek ředitele ZTS Košice, k tomu dodává: „Když chceme splnit společenskou objednávku ve výrobě, musíme nutit dělníky do prodloužených směn…“ Oba citáty jsou z Rudého práva, první z 23. března a druhý z 3. dubna letošního roku.

Zákonná pracovní doba se tedy dalekosáhle překračuje, a to nejen v železniční dopravě a v hornictví, ale i ve strojírenství, všude tam, kde je technickou zaostalost nutno kompenzovat větším vypětím a delší pracovní dobou. Zvlášť kritická je po této stránce situace žen v některých provozech.E3Věta připsána rukou. A odbory k tomu mlčí.

Jestliže se některé naše dílny a závody proměnily v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let v technická muzea, pak je v nich práce nejen málo produktivní, ale i málo bezpečná a o to víc zdraví škodlivá. Odpovědnost za tento stav nese ovšem na prvním místě neprozíravé plánování a hospodaření a vůbec celá administrativně direktivní soustava. Avšak na technické a ekonomické zaostalosti se podepsalo i Revoluční odborové hnutí. Ne ovšem svou činností, ale právě svou nečinností. Kdyby totiž dokázalo už před deseti či patnácti lety říci: „Tyto pracovní podmínky jsou nepřípustné, za takovou cenu se plán plnit nebude“, muselo by hospodářské vedení hledat jinou, technicky progresivnější cestu jak vyrábět. Kde zaměstnavatel – ať už je to soukromá firma nebo stát – nenarazí na takový odpor, tam volí cestu nejmenšího odporu. A cesta nejmenšího odporu je skoro vždy tou nejhorší cestou.

Má-li se odborové hnutí zase rozhýbat, musí takový pohyb vyjít z nás. Dovolte nám proto opakovat, co už jsme jednou řekli ve Slovu ke spoluobčanům: „Všichni můžeme vzít vážně svou odborovou příslušnost, domáhat se svých formálně vyhlášených a nerespektovaných práv, volit do odborových orgánů neohrožené tlumočníky skutečné vůle lidí, po svobodné diskusi vybrané zástupce, a ne jenom odjinud doporučené, za poddajnost dobře odměňované byrokraty.“

A pokud se nám to alespoň zčásti podaří, cosi podstatného se v našem životě změní. Mocní dostanou konečně partnera, který je naučí počítat s kritikou a respektovat ji. A pracující lidé pochopí jednu velmi důležitou věc: že odborová organizace nemusí být jen distributorem rekreačních poukazů a pobočníkem ředitele. Že to může být i jejich záštita.

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77

Zdroj
  • ČSDS, sb. Charta 77 (archiv L. Šilhánové). – Strojopis, průpis.
Plné znění
  • In: Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 6, s. 2–3.
Komentáře
  • Aktuality I. Suchého. RFE 14. dubna 1987. ÚSD, sb. FMV-Ch, RO 49/87-9
  • Aktuality A. Kalinové (19.–20. dubna 1987, RFE). Tamtéž, RO 53/87-9.
E1.XI. všeodborový sjezd se konal 14.–17. dubna 1987 v Praze za účasti 1900 delegátů.
E2.Ve funkci předsedy Ústřední rady odborů vystřídal Karla Hoffmanna bývalý velvyslanec v Moskvě Miroslav Zavadil.
E3.Věta připsána rukou.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den14
Měsíc4
Rok1987
Zpracovanýtrue
OCRfalse