D361

1987, 6. leden, Praha. – Sdělení o předání funkcí mluvčích Janu Litomiskému, Libuši Šilhánové a Josefu Vohryzkovi s jejich životopisy. (Dokument č. 1/87)

Dne 6. ledna 1987 nastoupili na místo dosavadních mluvčích Charty 77 Martina Palouše, Anny Šabatové a Jana Šterna mluvčí noví: Jan Litomiský, Libuše Šilhánová a Josef Vohryzek.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
Jan Litomiský, Doudova 6, 147 00 Praha 4
Libuše Šilhánová, Jeseniova 105, 130 00 Praha 3
Josef Vohryzek, Počernická 40, 100 00 Praha 10

Příloha: životopisy nových mluvčích Charty 77

Jan Litomiský

se narodil 19. 8. 1943 v Praze v tradiční evangelické rodině technického úředníka. Zde vystudoval jedenáctiletou střední školu a promoval jako zemědělský inženýr na Vysoké škole zemědělské, kde studoval pěstitelský obor. Od roku 1965 pracoval jako agronom v JZD Vyskytná u Pelhřimova. V roce 1968 vstoupil do Československé strany lidové a byl zvolen do jejího krajského výboru v Českých Budějovicích. V roce 1969 ze strany vystoupil pro nesouhlas s její politikou po obsazení Československa sovětskou armádou. V důsledku toho jej prověrková komise neprověřila do funkce agronoma, avšak představenstvo JZD Vyskytná rozhodnutí komise nerespektovalo a odmítlo ho z funkce odvolat. Po sloučení v roce 1975 odešel z JZD Vyskytná a pracoval opět jako agronom v JZD Družba Dolní Cerekev v okrese Jihlava až do svého uvěznění v roce 1981.

V roce 1978 se stal členem VONS. Za činnost ve VONS byl v únoru 1981 vzat do vazby a na podzim téhož roku odsouzen ke třem letům odnětí svobody a k následným dvěma letům ochranného dohledu. Trest vykonával v Plzni-Borech, kde byl nucen pracovat při nechvalně známé výrobě skleněné bižuterie pro koncernový podnik Preciosa. Ochrannému dohledu byl podroben až do února 1986. Pracoval přitom jako lesní dělník u lesní správy Horní Cerekev.

Jan Litomiský je aktivní člen českobratrské církve evangelické. Je starším sboru v Opatově u Humpolce a jednou byl zvolen poslancem synodu. Zasazuje se o dobré vztahy a spolupráci mezi křesťanskými církvemi. Kromě veřejné činnosti se věnuje studiu spisů Martina Luthera. Napsal stať „Učení o dvou říších podle Martina Luthera“, publikovanou ve sborníku vydaném k poctě t. č. vězněného evangelického duchovního Jana Dusa.

Jan Litomiský se hlásí k politickému konzervativismu.

Libuše Šilhánová

se narodila 10. dubna 1929 ve Vrdech u Čáslavě v rodině venkovského lékaře. Navštěvovala reálné gymnázium v Čáslavi a Chomutově. Od roku 1945 pracovala v mládežnickém hnutí, zejména v oblasti kultury. Od roku 1949 pracovala jako novinářka. V roce 1951 se provdala za ekonoma ing. Věnka Šilhána. Studovala na Univerzitě Karlově filozofii, historii a sociologii. Studia ukončila v roce 1957 jako doktorka filozofie. Během studií se jí narodily tři děti.

Pak byla učitelkou na základní a střední škole, od roku 1961 redaktorkou nakladatelství Svoboda. Později přešla na katedru sociologie Vysoké školy ekonomické. Od roku 1967 působila jako vědecká pracovnice v Ústavu sociálně politických věd Univerzity Karlovy, kde se zabývala problematikou hodnotových orientací mládeže. Její studie na téma socializace mládeže, jejích hodnot a zájmů byly publikovány v odborných časopisech a sbornících v Československu i v zahraničí. Po zrušení ústavu v roce 1969 a po vyloučení z KSČ v roce 1970 pracovala manuálně. Později onemocněla a nastoupila do invalidního důchodu. V letech 1973 až 1977 se zabývala příležitostně překladatelskou činností. Po podpisu Charty 77 jí byl invalidní důchod odebrán. Nemohla pracovat fyzicky a zaměstnání ve vlastní profesi jí nebylo umožněno. Přijala pak externí výzkumnou práci v oblasti dětské psychologie. Od roku 1984 je ve starobním důchodu. Věnuje se některým sociálním tématům.

Josef Vohryzek

se narodil 17. 5. 1926 v Praze. Před válkou začal studovat na gymnáziu. V roce 1940 ho rodiče poslali do Švédska, aby unikl deportacím židů, a sami v Čechách zůstali. Ve Švédsku chodil rok do střední školy a potom pracoval zprvu jako zemědělský, posléze jako průmyslový dělník. Přihlásil se na zastupitelském úřadě čs. exilové vlády a byl povolán k odvodu k leteckým jednotkám v Anglii, ale pro vadu zraku nebyl odveden.

Ve švédském odborářském prostředí nejdříve inklinoval k sociální demokracii a vstoupil do jejího svazu mládeže. Koncem roku 1944 v souvislosti s přípravami k velké stávce, která se pak skutečně uskutečnila a trvala přes půl roku, přešel ke komunistické straně. Stávka také způsobila, že v době, kdy probíhala repatriace, odložil svůj návrat domů.

Po návratu do Československa v roce 1950 se dostal na dělnickou přípravku a po maturitě na filologickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval češtinu a literární vědu. Po dokončení studií pracoval jako redaktor, byl odborným pracovníkem ČSAV a publikoval literární kritiky v časopise Květen.

Po návratu ze Švédska vstoupil do ČSM a KSČ a během studií byl aktivní ve Svazu mládeže. Po známém Chruščovově projevu na XX. sjezdu KSSS začal zaujímat kritické postoje zprvu k oficiální ideologii a posléze k tomu, co se vymezovalo jako tzv. antidogmatismus, tedy ke kritice této kritiky. Koncem 50. let byl vyloučen z KSČ a musel odejít z ČSAV. Brzy nato se rozešel s veškerými marxistickými koncepcemi a ani později žádnou jinou ideologickou ani věroučnou koncepci nepřijal.

Po odchodu z ČSAV překládal ze švédštiny na volné noze a od poloviny 60. let byl na půl úvazku redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1967 se stal členem překladatelské sekce Svazu československých spisovatelů a v roce 1968 členem Kruhu nezávislých spisovatelů. V roce 1970 dostal z nakladatelství výpověď a od roku 1972 až do odchodu do důchodu pracoval manuálně. Vydal ke třiceti titulům překladů ze švédštiny a publikoval články a recenze ve Světové literatuře, v Hostu do domu, v Literárních novinách, v Listech, v Tváři, v posrpnovém období pak v samizdatu.

Zdroj
  • ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis s vlastnoručními podpisy.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den6
Měsíc1
Rok1987
Zpracovanýtrue
OCRfalse