D352

1986, 30. říjen, Praha. – Dopis delegátům následné schůzky KBSE ve Vídni k zahájení konference. (Dokument č. 31/86)

Vážení delegáti, dámy a pánové,

leccos nasvědčuje tomu, že takzvaný helsinský proces, který počal přípravou helsinské konference v první půli sedmdesátých let a který v tuto chvíli vrcholí Vaším nadcházejícím jednáním ve Vídni,E1V pořadí třetí následná schůzka účastnických států KBSE byla zahájena 4. listopadu 1986 ve vídeňském Hofburgu (první se konala v Bělehradě roku 1978, druhá v Madridu v letech 1980–1983). Srv. D37 (10. 1. 1978), D46 (12. 3. 1978), D150 (28. 6. 1980), D160 (10. 11. 1980), D167 (17. 2. 1981), D169 (22. 2. 1981), D196 (10. 3. 1982), D215 (22. 10. 1982), D262 (14. 11. 1983), D267 (30. 12. 1983), D311 (23. 7. 1985). Jednání vídeňské schůzky předcházely tři tiskové konference, na nichž byly předloženy četné podněty k řešení bezpečnosti a spolupráce v Evropě. Nejvýznamnější a nejobsáhlejší byla tzv. Milánská výzva s názvem Uvést helsinské dohody v život, k jejímuž vypracování významně přispěla Charta 77. Srv. D333 (25. 4. 1986) a poznámky k němu, též D297 (11. 3. 1985). Vídeňské schůzce byly adresovány také dva dokumenty z okruhu čs. exilu: Společné československo-polské memorandum, které vypracovala Rada svobodného Československa v New Yorku spolu s polskou exilovou vládou, a Petice 18 spolků a sdružení Čechů a Slováků v exilu žádající odvolání sovětských vojsk z Československa, ustavení Charty jako nevládní organizace pro monitorování plnění závazků Závěrečného aktu z Helsinek aj. (Rada svobodného Československa a československé organizace na vídeňském zasedání KBSE v Evropě. In: Rada svobodného Československa, Toronto 1990, s. 142–145.) má v očích mnoha Evropanů poněkud kontroverzní povahu. Je tomu tak dík dvojímu způsobu jeho možné interpretace. Na jedné straně může vyvolávat podezření, že jeho hlavním cílem je upevnit existující nedobrý status v Evropě, stvrdit její rozdělenost a nalézt jen jakási pro všechny vlády praktická a pohodlná pravidla vzájemné koexistence. Jsou dokonce skeptici, kteří ho považují téměř za jakési spiknutí vlád proti evropským národům. Na druhé straně je helsinský proces pro mnoho lidí zdrojem velké a životodárné naděje: cítí v něm první krok k důsažnějším změnám k lepšímu a začátek dlouhodobého vývoje směřujícího k ideálu Evropy opravdu demokratické a mírové, Evropy jako přátelského společenství svobodných a nezávislých národů.

Charta 77, podobně jako mnoho jiných hnutí na obranu lidských práv, vznikla v příznivé atmosféře, kterou Helsinky vytvořily, a přímo se vymezila jako pokus o prosazování principů, které se zúčastněné státy v Helsinkách zavázaly dodržovat. Helsinky měly tedy pro Chartu 77 význam téměř konstitutivní povahy a její desetiletá práce je provázena trvalým důrazem na nadějeplnou stránku helsinského procesu a důvěrou v jeho dobré možnosti. Od počátku jsme se domnívali a dodnes si myslíme, že Závěrečný akt z Helsinek je třeba vzít vážně a trpělivě usilovat o to, aby byl ve všech zemích skutečně uveden v život. Podaří-li se to, bude další cesta nepoměrně snazší.

Cokoliv se Vašemu jednání podaří udělat k posílení oné naděje – plné dimenze helsinského procesu, bude pro nás – a zdaleka ne jenom pro nás – velkým povzbuzením a velkou pomocí. Věříme, že kladný potenciál, který tu dříme, bude stále zřetelněji uvolňován a že bude stále méně důvodů ke skepsi. Věříme, že uděláte vše pro to, aby šlo o skutečný dialog národů a nikoli jen o nějaké smlouvání mezi vládami, poplatné tradičnímu blokovému myšlení, zajímajícímu se víc o sféry vlivu a neměnnost mocenských vztahů a struktur než o skutečné touhy lidí a národů.

Přejeme Vašemu jednání úspěch!

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Zdroj
  • Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 12, s. 5–6.
Plné znění
  • In: Americké listy, roč. 46, 14. 11. 1986
  • Nový domov, roč. 37 (1986), č. 24.
Komentáře
  • Listy, roč. 16 (1986), č. 6, s. 18–19
  • Rozhlasové relace ve vysílání RFE, Hlasu Ameriky, BBC v ÚSD, sb. FMV-Ch, RO 57–62/86-8
  • RO 64/86-8, RO 66–86–8.
E1.V pořadí třetí následná schůzka účastnických států KBSE byla zahájena 4. listopadu 1986 ve vídeňském Hofburgu (první se konala v Bělehradě roku 1978, druhá v Madridu v letech 1980–1983). Srv. D37 (10. 1. 1978), D46 (12. 3. 1978), D150 (28. 6. 1980), D160 (10. 11. 1980), D167 (17. 2. 1981), D169 (22. 2. 1981), D196 (10. 3. 1982), D215 (22. 10. 1982), D262 (14. 11. 1983), D267 (30. 12. 1983), D311 (23. 7. 1985).
Jednání vídeňské schůzky předcházely tři tiskové konference, na nichž byly předloženy četné podněty k řešení bezpečnosti a spolupráce v Evropě. Nejvýznamnější a nejobsáhlejší byla tzv. Milánská výzva s názvem Uvést helsinské dohody v život, k jejímuž vypracování významně přispěla Charta 77. Srv. D333 (25. 4. 1986) a poznámky k němu, též D297 (11. 3. 1985).
Vídeňské schůzce byly adresovány také dva dokumenty z okruhu čs. exilu: Společné československo-polské memorandum, které vypracovala Rada svobodného Československa v New Yorku spolu s polskou exilovou vládou, a Petice 18 spolků a sdružení Čechů a Slováků v exilu žádající odvolání sovětských vojsk z Československa, ustavení Charty jako nevládní organizace pro monitorování plnění závazků Závěrečného aktu z Helsinek aj. (Rada svobodného Československa a československé organizace na vídeňském zasedání KBSE v Evropě. In: Rada svobodného Československa, Toronto 1990, s. 142–145.)

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den30
Měsíc10
Rok1986
Zpracovanýtrue
OCRfalse