D336

1986, 13. květen, Praha. – Návrh na úpravu volebního systému, zaslaný Federálnímu shromáždění ČSSR. (Dokument č. 16/86)

K volebnímu právu

23. a 24. května 1986 se v Československu uskuteční volby do zastupitelských sborů všech stupňů. 11. dubna 1986 zveřejnily pak ústřední výbory KSČ a Národní fronty ČSSR provolání k občanům, v němž se mimo jiné praví: „Čeká nás odpovědná práce ve výběru kandidátů na poslance.“ Období, kdy má řadový občan alespoň teoretickou možnost ovlivnit výběr kandidátů, je však poměrně krátké: necelých šest neděl.

V programovém projevu na společném zasedání ústředních výborů KSČ a Národní fronty ČSSR pronesl předseda vlády dr. Lubomír Štrougal tato apelativní slova:

„Chceme prosadit atmosféru hledání a racionálního snažení, dát zaznít kritice a sebekritice, postavit se proti prázdným heslům a okázalosti…“

Předseda vlády v této souvislosti vyzval partnery KSČ v Národní frontě, „aby rovněž usilovně hledali spolu s námi a byli účastni na zdokonalování politického systému. Uvítáme každý promyšlený návrh,“ pravil dr. Štrougal.

Přečetli jsme si pozorně diskusi k uvedenému projevu, avšak v příspěvcích partnerů KSČ v Národní frontě jsme bohužel žádný takový promyšlený návrh nenašli. Charta 77 není politickou stranou ani organizací, je občanskou iniciativou sledující dodržování lidských a občanských práv. Právě proto však cítíme povinnost využít uvedené výzvy a připojit se k diskusi podnětem, který se týká uplatňování volebního práva.

Všeobecné, rovné, přímé a tajným hlasováním uskutečňované volební právo je důležitým občanským právem – ano právem, nikoliv povinností, jak se někdy mylně soudí. Za jeho neokleštěnou realizaci bojovaly i v naší zemi celé generace. Záleží však velice na tom, jak se v praxi využívá.

Volby, které nechtějí být pouhým referendem ve smyslu ano – ne, musejí svým uspořádáním občanům umožnit, aby si volebním aktem mohli z navržených osob skutečně vybrat, případně ještě v předvolebním období rejstřík kandidátů rozšířit o návrhy vlastní. Takový postup do jisté míry umožňuje například volební zákon našich maďarských sousedů: Na jedno poslanecké místo jsou navrženi alespoň dva kandidáti a voliči mají navíc přímo v plénu předvolebních schůzí možnost kandidátku doplnit. Jde o úpravu, která sama o sobě neznamená systémovou změnu. Má však ve srovnání s dosavadní praxí přinejmenším tu přednost, že vnuká kandidátům na poslance vědomí, že mohou, ale nemusí být zvoleni. Tím dochází u volených zástupců k jistému myšlenkovému posunu: uvědomují si, že za svůj výběr vděčí nejen těm „shora“, kteří je kandidovali, ale i občanům obvodu, který zastupují.

Dáváme tedy k úvaze, zda by vylíčená úprava neprospěla i československému volebnímu systému. Květnové volby proběhnou dosavadním způsobem. Příští volby by se však již mohly uskutečnit podle novelizovaného a demokratičtějšího volebního zákona.

Martin Palouš, Anna Šabatová, Jan Štern
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 7, s. 4–5
• ÚSD, sb. RFE, pol. blok č. 124 (14. května 1986)
• Nový domov, roč. 37 (1986), č. 16.

Pole