D36

1978, 9. leden, Praha. – Dopis pořadatelům mezinárodní konference v Bruselu 20–21. ledna 1978 o situaci v zemích východní Evropy s poděkováním za projev solidarity s Chartou 77 k jejímu prvnímu výročí.

Shromáždění belgických pracujících na podporu Charty 77
c/o Elie Gross, 9, rue Boulet
1000 Bruxelles

Milí přátelé,

dověděli jsme se, že 20. ledna t. r. pořádáte shromáždění na podporu Charty 77,E1Konferenci organizoval 20.–21. ledna 1978 Výbor 1. května za demokratické svobody a práva pracujících spolu s Kruhem svobodného bádání Svobodné univerzity v Bruselu. Konferenci podpořil Výbor 5. ledna v Paříži, česká exilová skupina okolo Listů a zástupci některých výborů pro lidská práva na Západě. Za československou opozici se konference zúčastnili Jiří Pelikán a Zdeněk Mlynář. V první den účastníci vydali prohlášení: „Považujeme odchod sovětských vojsk za základní podmínku pro to, aby Československo mohlo být svobodné, demokratické a socialistické. Požadujeme osvobození politických vězňů – Lederera, Macháčka, Laštůvky a stovek dalších, které režim odsoudil často jen za to, že vyjádřili svůj názor. Iniciativa Charty 77 je významná nejenom jako protest proti totalitnímu režimu, ale také jako základna pro intenzivní politický život, která dovoluje, aby opozičně orientovaní lidé žijící v Československu si vyměňovali názory a diskutovali. V této souvislosti protestujeme proti dohledu, jemuž jsou po řadu měsíců podrobeni František Kriegel a Petr Uhl, a proti všem formám diskriminace čs. obránců lidských práv.“ Závěrem konference byla přijata Výzva k mezinárodní akci odborového hnutí proti politicky motivovaným propouštěním ze zaměstnání v Československu, kterou publikoval deník Le Monde 16. 2. 1978: „Od konce roku 1968 se politická represe v Československu projevuje zvláště propouštěním ze zaměstnání. Od ledna 1977 jsou jím postihováni především signatáři Charty 77 a ti, kteří s ní projevili sympatie. Odborové organizace většinou s takovýmto propouštěním souhlasí, místo aby pracující bránily; v některých případech byli dokonce signatáři Charty 77 z odborů vyloučeni. V případech, kdy nižší odborové články odmítly souhlasit s tímto postupem, státní moc je obešla a vyžádala si souhlas vyšších odborových článků. Texty výpovědí z pracovních poměrů dokazují, že pokud se v politických procesech pečlivě zamlčuje jakákoli souvislost s Chartou 77, pak represe v zaměstnání bývá Chartou výslovně zdůvodněna. My, kteří vystupujeme proti skandálním praktikám zákazu povolání v SRN, odsuzujeme důrazně represi v zaměstnání v zemi, která se hlásí k socialismu. Odsuzujeme ji ve všech jejích formách: od systematického znemožňování práce podle kvalifikace až po propuštění ze zaměstnání, které je skutečným zákazem práce, odsuzujícím své oběti k ‚příživnictví‘ nebo k exilu. Důrazně žádáme zrušení všech těchto opatření a návrat poškozených na jejich místa. Považujeme za nezbytné reagovat na výzvu, jíž se na odborový svět loni obrátil Zdeněk Mlynář a jíž se zasazoval o široké protestní akce a vyslání vyšetřovacích komisí. Budou se moci odborové organizace, pozvané letos na jaře na sjezd do SOF do Prahy, zaručit za tyto újmy na právo na práci? Dělnické odborové organizace, jejichž právoplatnost čs. oficiální místa nemohou popírat, by měly organizovat solidarizační akce, zvláště finančního rázu, ve prospěch každé oběti politicky motivovaného propuštění ze zaměstnání. Zavazujeme se, že odpovíme na jejich každou výzvu, která bude vedena v tomto duchu. Claude Aveline, Jeanne Brunschwigová, Claude Bourdet, Jean Cassou, Jean-Pierre Chevénement, Pierre Daix, Jean-Pierre Faye, Jacques Juillard, Francis Kaplan, Alain Krivine, Michel Leiris, Arthur London, Lise Londonová, Gilles Martinet, Zdeněk Mlynář, Pierre Naville, Roger Panneqiun, Hélène Parmelinová, Jiří Pelikán, Edouard Pignon, Anne Philippová, Madeleine Rebériouxová, Laurent Schwartz, Philippe Sollers, Robert Simon-Vallier, Jean-Marie Vincent, Catherine Verlová, Vladimir Yankélevitch, Ilios Yanakakis.“ Informace o Chartě 77, roč. 1, č. 5, s. 7 a 9–12, ČSDS, sb. Charta 77, stroj. kopie, 1 s. kde chcete hodnotit s mezinárodní účastí význam této občanské iniciativy po prvním roce její existence. Netřeba Vám říkat, jak potěšeni a poctěni jsme touto akcí. Litujeme jen, že se nemůžeme účastnit jinak než tímto písemným pozdravem.

Jsme rádi, že se Vašeho shromáždění účastní socialisté, křesťané, komunisté i další demokraté, kteří se společně zamýšlejí nad možnostmi mezinárodní solidarity v boji za lidská práva. Tento společný postup jistě napomáhá jejich sblížení. Také tato akční jednota respektující názorové různosti odpovídá zásadám Charty 77.

Vaše shromáždění je výrazem aktivní solidarity pokrokových sil Vaší země i ostatních západních zemí s naší iniciativou. Velice si Vaší solidarity vážíme. Je velkou podporou naší existence i činnosti. Pomáhá nám čelit represivním i diskriminačním krokům proti nám.

Nejvýznamnějším Vaším příspěvkem je šíření idejí Charty 77 mezi pracujícími Vaší země a západní Evropy vůbec. Chápeme, že Vaše úsilí o lidská práva se soustřeďuje především na oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv, jak odpovídá situaci hospodářské a sociální krize kapitalistického světa.

Naše společnost má jiné problémy, Vám vzdálené. V nich však pociťuje naléhavou potřebu politické demokracie jakožto základní podmínky jejího dalšího vývoje.

Konfrontace Vašich i našich zkušeností a idejí by mohla pomoci věci rozvoje lidských a občanských práv. Přispěla by k rozvinutí diskuse, v níž by se kriticky zhodnotily i naše dosavadní zkušenosti úsilí o realizaci lidských a občanských práv ve státech rozdílného společenského zřízení. Takové diskusi by napomohly i častější osobní kontakty, v nichž ovšem iniciativní možnosti jsou daleko větší pro Vás než pro nás.

Vašemu jednání přejeme plný zdar a těšíme se na zprávy o něm.

Za Chartu 77

Jiří Hájek, Marta Kubišová, Ladislav Hejdánek
mluvčí Charty 77

Zdroj
  • ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.
Plné znění
  • In: Informace o Chartě 77, roč. 1, č. 1 (1.–14. 1. 1978), s. 2.
Informace a komentáře
  • Mezinárodní konference o východní Evropě. In: Informace o Chartě 77, roč. 1, č. 5, s. 9–12
  • Mezinárodní levicové symposium o Československu. In: Národní politika, roč. 10, č. 3 (březen 1978), s. 2
  • ÚSD, sb. RFE, pol. blok S-232, 23. 1. 1978.
E1.Konferenci organizoval 20.–21. ledna 1978 Výbor 1. května za demokratické svobody a práva pracujících spolu s Kruhem svobodného bádání Svobodné univerzity v Bruselu. Konferenci podpořil Výbor 5. ledna v Paříži, česká exilová skupina okolo Listů a zástupci některých výborů pro lidská práva na Západě. Za československou opozici se konference zúčastnili Jiří Pelikán a Zdeněk Mlynář. V první den účastníci vydali prohlášení: „Považujeme odchod sovětských vojsk za základní podmínku pro to, aby Československo mohlo být svobodné, demokratické a socialistické. Požadujeme osvobození politických vězňů – Lederera, Macháčka, Laštůvky a stovek dalších, které režim odsoudil často jen za to, že vyjádřili svůj názor. Iniciativa Charty 77 je významná nejenom jako protest proti totalitnímu režimu, ale také jako základna pro intenzivní politický život, která dovoluje, aby opozičně orientovaní lidé žijící v Československu si vyměňovali názory a diskutovali. V této souvislosti protestujeme proti dohledu, jemuž jsou po řadu měsíců podrobeni František Kriegel a Petr Uhl, a proti všem formám diskriminace čs. obránců lidských práv.“
Závěrem konference byla přijata Výzva k mezinárodní akci odborového hnutí proti politicky motivovaným propouštěním ze zaměstnání v Československu, kterou publikoval deník Le Monde 16. 2. 1978: „Od konce roku 1968 se politická represe v Československu projevuje zvláště propouštěním ze zaměstnání. Od ledna 1977 jsou jím postihováni především signatáři Charty 77 a ti, kteří s ní projevili sympatie. Odborové organizace většinou s takovýmto propouštěním souhlasí, místo aby pracující bránily; v některých případech byli dokonce signatáři Charty 77 z odborů vyloučeni. V případech, kdy nižší odborové články odmítly souhlasit s tímto postupem, státní moc je obešla a vyžádala si souhlas vyšších odborových článků. Texty výpovědí z pracovních poměrů dokazují, že pokud se v politických procesech pečlivě zamlčuje jakákoli souvislost s Chartou 77, pak represe v zaměstnání bývá Chartou výslovně zdůvodněna.
My, kteří vystupujeme proti skandálním praktikám zákazu povolání v SRN, odsuzujeme důrazně represi v zaměstnání v zemi, která se hlásí k socialismu. Odsuzujeme ji ve všech jejích formách: od systematického znemožňování práce podle kvalifikace až po propuštění ze zaměstnání, které je skutečným zákazem práce, odsuzujícím své oběti k ‚příživnictví‘ nebo k exilu. Důrazně žádáme zrušení všech těchto opatření a návrat poškozených na jejich místa. Považujeme za nezbytné reagovat na výzvu, jíž se na odborový svět loni obrátil Zdeněk Mlynář a jíž se zasazoval o široké protestní akce a vyslání vyšetřovacích komisí. Budou se moci odborové organizace, pozvané letos na jaře na sjezd do SOF do Prahy, zaručit za tyto újmy na právo na práci? Dělnické odborové organizace, jejichž právoplatnost čs. oficiální místa nemohou popírat, by měly organizovat solidarizační akce, zvláště finančního rázu, ve prospěch každé oběti politicky motivovaného propuštění ze zaměstnání. Zavazujeme se, že odpovíme na jejich každou výzvu, která bude vedena v tomto duchu.
Claude Aveline, Jeanne Brunschwigová, Claude Bourdet, Jean Cassou, Jean-Pierre Chevénement, Pierre Daix, Jean-Pierre Faye, Jacques Juillard, Francis Kaplan, Alain Krivine, Michel Leiris, Arthur London, Lise Londonová, Gilles Martinet, Zdeněk Mlynář, Pierre Naville, Roger Panneqiun, Hélène Parmelinová, Jiří Pelikán, Edouard Pignon, Anne Philippová, Madeleine Rebériouxová, Laurent Schwartz, Philippe Sollers, Robert Simon-Vallier, Jean-Marie Vincent, Catherine Verlová, Vladimir Yankélevitch, Ilios Yanakakis.“ Informace o Chartě 77, roč. 1, č. 5, s. 7 a 9–12, ČSDS, sb. Charta 77, stroj. kopie, 1 s.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den9
Měsíc1
Rok1978
Zpracovanýtrue
OCRfalse